Říjen 2006

Tváře života I.

31. října 2006 v 19:54 | simone
(mozna se v tom ze zacatku trochu nezorientujete ale to je takovy mensi ucel ale pak to budete chapat uvidite..)

Ahoj takze na zacatek se predstavim. Jmenuju se Rea je mi 14let, mam dlouhe cerne vlasy,cerne oci, mam jednu mladsi sestru. Chtela bych vam napsat svuj pribeh. Vse zacalo:


.::KDYZ MI BYLO 11LET::.

Otec prisel domu, kdyz jsme se sestrou sedeli ve vane. Sel za nami do koupelny a rek docela normalnim tonem, jako kdyby se nic nestalo: ,, Procpak jste odesly? My tri bysme si tu to prece dobre zaridili.'' Sestra a ja jsme na nej jenom vyjevene koukaly.Otec ten vecer delal jako matku vubec nevidel. A pak si prestal vsimat inas proste jsme pro nej nebyly. Uz nerek ani slovo, bylo to horsi nez rany.

Od te doby me nikdy neuhodil. Ale bylo to straslivy, kdyz delal ze k nam vubec nepatri. Ted jsem si teprve poradne uvědomilovala ze je to muj otec. Vlastne jsem k nemu nikdy necejtila nenavist, jen strach. A taky jsem na neho byla vzdycky pysna, protoze mel rad zvirata a protoze mel tak silny auto, dvaasedesatku porsche. Jako by ted uz nebyl nas otec ikdyz s nami dal bydlel v nasem malym byte. A pak se to stalo - Ajax (muj pes) zemrel na protrzeni brisni dutiny. A nebyl nikdo kdo by me utesil. Matka mela do rozvodu co delat sama se sebou. Casto brecela a vubec nikdy se nesmala. Pripadala jsem si strasne opustena.Kdyz jednou vecer nekdo zazvonil a ja otevrela dvere, stal tam Klaus, pritel meho otce. Klaus chtel jit s otcem do hospody. Ale ten uz odesel. Matka ho pozvala dal....

.::O PAR TYDNU POZDEJI::.

Klaus k nam zacal chodit kdyz otec nebyl doma. Bylo to jednou v nedeli, jako dneska si to pamatuju, matka me poslala dolu s odpadkama. Kdyz jsem se vracela, sla jsem docela potichu. Mozna jsem tak sla schvalne. Kdyz jsem nakoukla do obyvaku videla jsem, jak Klaus moji matku liba.
Klaus k nam chodil castejc ale me pripadal cizi. I kdyz byl docela hodnej, hlavne na matku. Mama zacla zase planovat. Vypravela nam o pokoji, jakej budeme se sestrou mit az se s Klausem prestehujeme do novyho bytu.

Konecne jsme dostali novy byt, o jednu stanici podzemky dal, v Rudowe, ale doma to nebylo o moc lepsi. Klaus byl ted skoro porad s nama. Ale mne jako by prekazel, ikdyz byl porad stejne hodnej. Jenze stal mezi mnou a matkou.Nedokazala jsem ho prijmout mezi nas. A taky jsem ho nemohla poslouchat vubec jako otce, vzdyt mu bylo jen neco pres dvacet. Sel mi cim dal vic na nervy.


(JO A HOLKY/KLUCI PRO TIHLE FF NEMAM NAZEV PROSIM SKUSTE NEJAKY VYMYSLET PLSSSS DIKY SIMONE)
JO A MAM POKRACOVAT ???

NENÁVIDÍM TĚ

31. října 2006 v 17:03 | simone |  Naše nálady...pocity
...nenavist ..to je to co k tobe citim...hnusis se mi jenom co te vidim...kazdy vecer si preju aby si ti neco stalo a uz nikdy si nedojel...nemam si s tebou co rict a presto me nutis do rozhovoru s tebou...pochop to konecne...ja te NENAVIDIM

Mam notebook v pr*eli

27. října 2006 v 10:13 | simone |  Dotazy a vzkazy
Cauec lidi a Hanulko, vcera se mi zacalo na notebooku zobrazovat neco s virem tak jsem ho vypla a dneska uz nejde nahodit. Zitra ho odvezu k jednomu kamaradovi na opravu..no snad ho spravi. Tak tady moc byvat nebudu jen kdyz me bracha pusti na jeho pocitac.Snad do tydne uz bude ok. Tak to je asi vse papa simone

Potřebuju vypnout... :-(

23. října 2006 v 20:17 | Hanulka |  Naše nálady...pocity
Odpusť Simi...
Poslední dobou nemám nějak náladu sem přidávat žádné články...jsem protivná a mám pocit že taková budu ještě velmi dlouho...nezlob se simi...

Omluva Love.Keaty a Ash

21. října 2006 v 21:03 | simone |  Dotazy a vzkazy
Takze tohle je omluva Love.Keaty a Ash. Love.Keaty tobe se omlouvam za kopirovani z tveho blogu tokio-hotel-web.blog.cz nejake ff..nechtela jsem je vydavat za svoje a ani nevydavala jsem psala jsem ti do komentare ale ty jsi mi neodpisovala a moc se mi libili a tobe Ash se taky omlouval ale to ze je tady nebo byla tvoje povidka neni moje vina, jedna holka (nebudu jmenovat) mi ji poslala na mail i s tim spatnym nazvem. Tak prominte...
Pro Love.Keaty: tady mas ten muj komentar, kdyztak ho najdes v rubrice Písněte si!!

[280]simonka, 8. srpna 2006 12:08

AHOJ CHTELA BYCH SE TĚ ZEPTAT JESTLI BYCH SI MOHLA NEKTERE TVOJE JEDNODILNE FF ZKOPIROVAT NA SVUJ BLOG...MOC SE MI LIBI STYL JAKYM TO PISES A SKORO VSECHNY ME MALEM ROZBRECELI...DEKUJU ZA ODPOVED OZVI SE CO NEJDRIV :-)

Symboly Satana...

20. října 2006 v 16:41 | Hanulka |  Satanismus

Symboly Satana

Jako symboly Satana je často používán : číslo 666 (podle Janova zjevení je toto číslo symbolem Antikrista hlásajícího příchod ďábla-Satana: …viděl jsem šelmu,….dělala znamení ke cti té první šelmy, vykonávala veškerou její moc,… kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.) další symboly Ďábla jsou obrácený kříž, obrácený pentagram, had, drak, kozel, netopýr, kentaur
Jako ochranný prostředek proti ďáblu je považován: pentagram, oktogram, hákový kříž

Co je Satanismus ?

20. října 2006 v 16:40 | Hanulka |  Satanismus

Co je Satanismus

Satanismus je vlastně výhonkem křesťanství. Satan je fakticky součástí křesťanského náboženství.Předmětem uctívání v kultickém satanismu je vůdce vzbouřených andělů Satan. Křesťanská teologie a tradice zná celou řadu jmen, která se vztahují k této vůdčí bytosti duchovního zla. Nejznámějšími jmény jsou Ďábel (řecky "Diabolos", totéž co v hebrejštině "Satan", tedy pomlouvač, neboli žalobce, podobně jako u soudu), Lucifer (latinsky "Světlonoš") a další jména. Dnešní satanisté se dělí na několik kategorií.
1. Prvním typem satanistů jsou většinou lidé, kteří protestují proti křesťanské morálce a v satana jako v duchovní bytost často ani nevěří. Křesťanskou morálku považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Hlásají víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí, je mu vše dovoleno
2. Druhý typ satanismu vytvářejí především mladí lidé svou účastí na tvorbě nové kultury, která zavrhuje tradiční hodnoty krásy, dobra, života apod. Proti tomu se ve výtvarných a literárních dílech a především v metalové hudbě objevují témata hnusu, krve, smrti masakrů atd. Tito satanisté chtějí především hlavně co nejvíce šokovat a vydráždit své okolí. Často se jim to i s pomocí oděvu, účesu či typických satanských symbolů daří.
3. Třetí typ - náboženští satanisté se ke své víře hrdě a otevřeně hlásí. Vytvořili si vlastní satanistické náboženství a uctívají satana jako reálně existující duchovní bytost. Vzývají ho a věří, že jim na toto vzívání odpovídá, dává jim sílu a vede je. Mohou provádět i rituály včetně krvavých obětí. I v Česku se našly oltáře s kosterními pozůstatky malých zvířat. Satanismus jak ho známe dnes má kořeny v posledním desetiletí minulého století v jedné mystizující sektě nazývané Ordo Templi Orientis, řád O.T.O. - Orientálních templářů tehdy založili Karl Kellner a Franz Hartmann.
Crowleyův thelemický řád O.T.O., který bývá označován za pramen moderního satanismu, uvádí svoji filosofii jako egoistickou cestu vlastního "Já". Thelema i Crowley prosazují demagogické a manipulující jednání osobnosti, na čemž není z pohledu vlastního ega nic odpuzujícího, natož "špatného". Mocensky působící člověk se stává výzvou k rozvoji ostatních. Nelíbí-li se někomu být manipulován, musí rozvinout své síly tak, aby mohl sám manipulovat jinými. Pokud ale z jakýchkoli důvodů neuplatní svoji vnitřní sílu, bude otrokem a potřebuje být ponižován. A ten, který si vybral cestu otroka, zůstane otrokem. Budete-li se k němu chovat uctivě, bude vás nenávidět, za bezohlednost vás bude milovat… Takto chápané "Zlo" způsobuje evoluci, která je všeobecně chápána jako "Dobro"… Filosofie Thelemy vyrůstají ze známých Nietschových tezí, že nelze donekonečna ustupovat slabým bez reálné hrozby zániku evoluce i lidstva.

== Satanské devatero ==

20. října 2006 v 16:39 | Hanulka |  Satanismus
== Satanské devatero ==
1. Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!

2. Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!
3. Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!
4. Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky!
5. Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře!
6. Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!
7. Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, co kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji stal nejzkaženějším zvířetem!
8. Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení!
9. Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu

Historie satanismu

20. října 2006 v 16:38 | simone |  Satanismus
Obrácený [[pentagram]] s hlavou kozla, <br />jeden z hlavních [[symbol]]ů satanismu]]
'''Satanismus''' je souhrnný název pro větší počet [[náboženství|náboženských]], [[filosofie|filosofických]] nebo nábožensko-parodických hnutí, která uctívají [[Satan]]a. V řadě případů jde o neskrývanou parodii nebo negaci [[křesťanství]]. Většina společnosti hledí negativně na satanismus obecně, aniž by rozlišovala mezi relativně neškodnými [[parodie]]mi, formalizací běžného sobeckého a [[konzum]]ního způsobu života a skutečně nebezpečnými a nečetnými destruktivními skupinami, praktikujícími [[rituální vražda|rituální vraždy]].
Satanisté jsou považování za služebníky ďábla a za největší nepřátele boží, takže je satanismus přímým protikladem křesťanství. Ale Satanismus na sebe může brát mnoho podob. Jeho základní principy lze nalézt v díle Antona Szandora LaVeye, jehož Satanská bible vysvětluje, co znamená být Satanistou.
Satanisté jasně rozlišují mezi svou vírou a uctíváním Ďábla. V satanistické víře je satanova podoba považována za pouhý archetyp, zatímco uctívači Ďábla se soustřeďují na skutečnou, zbožštěnou postavu Satana. Ať se Satanisté od uctívačů Ďábla jakkoliv distancují a jakkoliv zdůrazňují, že jejich víra má filozofičtější charakter, nemohou uniknout podezření a zlobě světa kolem sebe a jsou obviňováni za všeho možného od morálního úpadku společnosti až po rituální vraždy nemluvňat.
Počet příznivců satanismu není možno ani odhadnout. Satanismus tvoří na sobě nezávislé skupiny, řády či lóže i jednotlivci, mezi nimiž nemusí být a nebývá žádná komunikace ani vzájemné uznání jako skutečných satanistů.
{{pahýl}}
== Satan ==
[[Satan]] bývá často nazýván také Ďábel, Belzebub, Azaliel, Baal či Belial. Slovo Satan se ovšem se slovem Ďábel nebo démon nedá ztotožnit, neboť Ďábel je postava objevující se téměř ve všech náboženstvích a to ještě před vznikem křesťanství. Ďábel je název pro stvoření způsobující a konající zlo v jakékoliv jeho podobě, ve své podstatě je Ďábel ztělesněním zla. Jeho vyobrazení bývá v mnoha případech shodné nebo velice podobné. Démoni jsou oproti tomu bez konkrétní podoby a mohou páchat jak zlo, tak dobro. Hebrejsky "HA SATAN" znamená Odpůrce, žalobce.
Bible vysvětluje existenci Satana vzpourou archanděla, kdysi zvaného [[Lucifer]] (=nositel světla), který se vzepřel spásnému Božímu plánu, určenému pro člověka, a který byl proto i se svými stoupenci, odbojnými anděly, svržen do podsvětí, jehož je nyní pánem. I když toto vysvětlení není úplně přesné, dalo by se říci, že absolutní zlo představuje Ďábel a absolutní dobro Bůh, a jako je Kristus poslem Boha, Je Satan poslem Ďábla pokoušet Krista a člověka. I sama Bible se často rozchází v rozdílu Ďábla a Satana neboť se tyto postavy objevují samostatně. Jelikož byl podle Bible Ďábel již přítomen stvoření světa a Lucifer svrhnut do podsvětí až později a poté proměněn v Satana měl by být rozdíl jasný, ale není. Dá se však říci, že Satan je archanděl Lucifer proměněný na démona Satana, žijící v podsvětí a sloužící Ďáblu.
== Historie Satanismu ==
Počátky satanismu se běžně spojují až s obdobím středověku. Jeho charakteristické prvky se však projevily již v prvních stoletích exisetence křesťanství. Za zvlášť podnětné pro pozdější satanismus lze považovat antické divadelní frašky, parodující křesťanské mše. Právě tyto hříčky komediantů vytvořily základní a pestrý výběr zesměšňujících prvků, které, jak se zdá, dodnes ani příliš nezměnily svoji formu ani obsah. Nástup křesťanství do mocenských pozic v římské říši (od 4. stol.) tyto divadelní frašky odstranil z veřejného života. V ústraní a v paměti nepřátel Krista však přežívaly dál.
O prvním satanském spolku se dochovaly zprávy z doby počátku křesťanství. Původně mělo jít o část sekty zvané mesalini, nacházející se převážně v Antiochii. Někteří z těchto mesalinů začali uctívat Satana. Proto se jim začalo říkat sataniani. O této sektě se dochovaly zprávy ještě z 11. století. jejich obřady se vyznačovaly hromadným sadismem a masochismem, pohlavním míšením ve tmě, údajně i lejnožroutstvím i kultickým zabíjením dětí. To vše měli provádět proto, aby ze sebe odstranili všechno božské a stali se tak snadnější kořistí démonů a tím i samotného Ďábla. O další podobné společnosti jsou zprávy ze 13. století z Německa. Obyvatelé východního Frízska odmítli odvádět desátky církvi a ze vzdoru (podle bully papeže Řehoře IX. z r. 1233) údajně přistoupili k uctívání Satana. Říkalo se jim luciferiáni. Jejich zvyky a obřady, jak jsou popisovány v papežské bulle, se výrazně shodovaly se způsoby, které praktikovali pozdější satanisté. Objevovaly se při nich symboly ropuchy, černého kocoura, kostlivce a používali zvláštní hesla, kterými se navzájem zdravili. Měli hlásat, že Satan byl neprávem odsouzen a že se opět dočká své nádhery a slávy.
V minulosti mívali přívrženci Satana ještě řadu dalších zvyků, mezi které patřilo umísťování podoby kříže na podešve obuvi, aby mohli šlapat po svatém symbolu. Součástí satanských rituálů byly tzv. černé mše, neboli mše svatého Sécaireia. Černá mše hanobila katolický obřad. Měla se odbývat zpravidla na opuštěném rozbořeném kostele, nebo na podobném kultickém místě. Mši sloužil nehodný kněz se svou milenkou, nebo s prostitutkou. Obvyklá menší liturgie byla mumlána pozpátku, hostie byla černá se třemi ďábelskými růžky. Místo vína měl černý kněz přisluhovat vodou ze studny, do kterého byla předtím vhozena těla nekřtěných dětí. Znamení kříže dělal nohou na zemi. Světlo obstarávaly černé svíce. Za oltář sloužilo tělo nahé ženy. Černé mše byly nezřídka provázeny psychotickými stavy přítomných, jejich hysterickými záchvaty, spiritistickými a podobnými projevy. Ke zvýšení magické síly byly údajně používány i lidské oběti. Obřady byly tradičně uzavírány hromadnými sexuálními výstřednostmi. Černých mší existuje množství variant. Rituály bývaly zpravidla orientovány podle toho, co si od nich vykonavatelé slibovali (poškození nepřítele nebo jeho smrt, vyvolávání mrtvých, milostná magie apod.).
Původně měl být satanismus jen záležitostí nejnižších vrstev jako určitá forma projevu odporu proti církevní i světské vrchnosti, avšak je historicky doloženo, že byl praktikován i v nejvyšších kruzích, zejména ve Francii v 16. - 18. století. Jako důvody, které měly vést příslušníky vyšších kruhů k satanismu, se dnes uvádí kromě víry v magii především duševní poruchy, deviace a také touhy po vynalézavých erotických zážitcích.
== Co je Satanismus ==
Satanismus je vlastně výhonkem křesťanství. Satan je fakticky součástí křesťanského náboženství.Předmětem uctívání v kultickém satanismu je vůdce vzbouřených andělů Satan. Křesťanská teologie a tradice zná celou řadu jmen, která se vztahují k této vůdčí bytosti duchovního zla. Nejznámějšími jmény jsou Ďábel (řecky "Diabolos", totéž co v hebrejštině "Satan", tedy pomlouvač, neboli žalobce, podobně jako u soudu), Lucifer (latinsky "Světlonoš") a další jména. Dnešní satanisté se dělí na několik kategorií.
'''1.'''
Prvním typem satanistů jsou většinou lidé, kteří '''protestují proti křesťanské morálce''' a v satana jako v duchovní bytost často ani nevěří. Křesťanskou morálku považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Hlásají víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí, je mu vše dovoleno
'''2.'''
Druhý typ satanismu vytvářejí především mladí lidé svou účastí na tvorbě nové kultury, která zavrhuje tradiční hodnoty krásy, dobra, života apod. Proti tomu se ve výtvarných a literárních dílech a především v metalové hudbě objevují témata hnusu, krve, smrti masakrů atd. Tito satanisté chtějí především hlavně '''co nejvíce šokovat''' a vydráždit své okolí. Často se jim to i s pomocí oděvu, účesu či typických satanských symbolů daří.
'''3.'''
Třetí typ - '''náboženští satanisté''' se ke své víře hrdě a otevřeně hlásí. Vytvořili si vlastní satanistické náboženství a uctívají satana jako reálně existující duchovní bytost. Vzývají ho a věří, že jim na toto vzívání odpovídá, dává jim sílu a vede je. Mohou provádět i rituály včetně krvavých obětí. I v [[Česko|Česku]] se našly oltáře s kosterními pozůstatky malých zvířat. Satanismus jak ho známe dnes má kořeny v posledním desetiletí minulého století v jedné mystizující sektě nazývané [[Ordo Templi Orientis]], řád O.T.O. - Orientálních templářů tehdy založili [[Karl Kellner]] a [[Franz Hartmann]].
Crowleyův thelemický řád O.T.O., který bývá označován za pramen moderního satanismu, uvádí svoji filosofii jako egoistickou cestu vlastního "Já". Thelema i Crowley prosazují demagogické a manipulující jednání osobnosti, na čemž není z pohledu vlastního ega nic odpuzujícího, natož "špatného". Mocensky působící člověk se stává výzvou k rozvoji ostatních. Nelíbí-li se někomu být manipulován, musí rozvinout své síly tak, aby mohl sám manipulovat jinými. Pokud ale z jakýchkoli důvodů neuplatní svoji vnitřní sílu, bude otrokem a potřebuje být ponižován. A ten, který si vybral cestu otroka, zůstane otrokem. Budete-li se k němu chovat uctivě, bude vás nenávidět, za bezohlednost vás bude milovat… Takto chápané "Zlo" způsobuje evoluci, která je všeobecně chápána jako "Dobro"… Filosofie Thelemy vyrůstají ze známých Nietschových tezí, že nelze donekonečna ustupovat slabým bez reálné hrozby zániku evoluce i lidstva.
== Symboly Satana ==
Jako symboly Satana je často používán : číslo [[Číslo bestie|666]] (podle Janova zjevení je toto číslo symbolem Antikrista hlásajícího příchod ďábla-Satana: …viděl jsem šelmu,….dělala znamení ke cti té první šelmy, vykonávala veškerou její moc,… kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.) další symboly Ďábla jsou obrácený kříž, obrácený pentagram, had, drak, kozel, netopýr, kentaur
Jako ochranný prostředek proti ďáblu je považován: pentagram, oktogram, hákový kříž
== Významné směry satanismu ==
* [[LaVeyův satanismus]]
== Osoby významě spojené s historií satanismu ==
=== Aleister Crowley ===
[[Aleister Crowley]] (1875-1947) básník, spisovatel a autor několika spisů s okultní tématikou, který se prohlásil za Antikrista a Velkou Šelmu poté zorganizoval hnutí, které již provozovalo sexuální rituály a orgie. Založil v Cefalu na Sicílii Satanův klášter řádu O.T.O., ve kterém společně se svýmí žáky získával zkušenosti s démonem prostřednistvím užívání drog, magie a sexuálními praktikami. Tak byly obnoveny obřady, které jsou dobře známé z čarodějnictví. Na nahé tělo nějaké panny se nechávala vytékat krev z obětovaných psů a koček. Při černé mši byla adeptům rozdávána hostie připravená z krve dětí nepřátel hnutí. Crowley, postižený duševní chorobou zemřel v roce [[1947]] v Anglii a svou organizaci zanechal jako dědictví Řádu, který má své hlavní sídlo ve [[Stein]]u u [[Appenzell]]u ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]].
=== Charles Manson ===
Velký počet zasvěcenců tohoto řádu později ovlivnil i [[Charles Manson]]. Ten se také prohlásil za Antikrista a nechával se přivazovat ke kříži, před kterým padaly na kolena a naříkaly členky hnutí. Při shromážděních bývala obětována zvířata a jejich krev se vylévala na páry, které provozovaly volnou lásku, a potom se vypila. V noci se Manson společně se svými nejvěrnějšími nohsledy proměňoval v "upíra" a opatřoval lidské oběti pro jejich rituály. Oběti byli přivazovány ke stolu a bylo používáno přístroje tvořeného sedmi noži. Členové hnutí poté pojídali srdce, ze kterého dosud prýštila krev. V roce [[1969]] dal Manson příkaz k zmasakrování sedmi lidí.
=== Anton Szandor La Vey ===
{{viz též|LaVeyův satanismus}}
Snad nejznámějším satanistou z poslední doby je [[Anton Szandor LaVey]] (1930-1997). V roce [[1966]] založil [[Satanova církev|Satanovu církev]] v San Francisku, která je přímou pokračovatelkou Crowleyova řádu. Je to dobře organizované společenství, které spíše než rituální vraždy praktikuje sexuální orgie. Učení této sekty je vylíčeno v Satanské Bibli, která se stala jednou z nejprodávanějších knih Ameriky a jejímž autorem je taktéž La Vey. Tato kniha také obsahuje tzv. Satanské devatero, což je protipól 10 Božích přikázání. La Vey dále vydal Dokonalou čarodějku, a Satanské rituály .
Historie zná další stoupence filozofie zla. Patřil k nim bezesporu i Donatie Alphonse Francois, známější jako markýz de Sade, který rozhodně neměl do svého smýšlení daleko k činům. pověstný v tomto směru byl také maršál a šlechtic Gilles de Retz, zvaný "modrovous", který se dopouštěl rituálních vražd na počest Satana. Za oběma nijak zvlášť nezaostávala čachtická paní Alžběta Báthoryová se svými bestiálními vraždami mladých dívek.
V oblasti literatury a filozofie jsou prvky satanismu shledávány v dílech romantického básníka lorda Byrona. Obdobný duch je shledáván v Baudelairově básnické skladbě "Květy zla". Asi před pěti lety bylo mezi věřícími poměrně módní hovořit o satanských prvcích v sympatiích Karla Marxe vůči antickému bohu Prométheovi, vzbouřenci proti vládci bohů Diovi. V poslední době byl objeven pro naši veřejnost filozof českého původu Ladislav Klíma, který také nešetřil projevy blasfémie vůči křesťanství.
V 60. letech 20. století se vzedmula vlna moderního satanismu. V roce 1966 byla v San Francisku založena Satanova církev. Její velekněz Antonn Szandor La Vey v témže roce prohlásil, že Bůh zemřel a nastává doba uctívání Satana. Tato církev po třech letech existence čítala asi 6 tisíc členů. K dalším známým satanským společnostem v USA i v Evropě patří kromě jiných také Asmodeova společnost, Církev posledního soudu a Satanská bible.
Za zvláštní odrůdu lze považovat satanismus, který je šířen prostřednictvím žánrů moderní hudby. V oblasti industriálních směrů jde například u filosoficko-hudebního sdružení Come Organisation o programové oslavy masových vrahů a šílenců. K nejoblíbenějším patří bezesporu falešný mesiáš Charles Manson, kterému bylo prokázáno 36 vražd, zřejmě kultických (mj. zavraždil i herečku Sharon Tateovou). Manson, jehož zásluhou se zřejmě satanismus dostal do rockového metalu, se vyhlašoval za mesiáše, který prý vyprovokuje gigantickou válku, po níž má zůstat naživu 144 tisíc vyvolených. Ve vězení pak Manson prohlašuje, že je napůl Bohem a napůl Ďáblem. Před popravou pak hovoří o tom, že je víc Satanem než Bohem.
Vděčnou hrdinkou industriálních žánrů (skupina Come Organisation) je také nacistka Ilze Kochová, která při mučení měla lidem stahovat kůži zaživa. Nadšení zde budí i činy Adolfa Hitlera a kambodžského PolPota jakožto osobnosti, které dokázaly pohnout masy ke genocidám ohromných rozměrů. K základním bodům programu této hudební skupiny patří umné využívání zvuků k vytváření iluze hrůzy a poukazování na špínu v duši člověka. ComeOrganisation chtějí být ventilem, či spíše stokou, která tuto špínu vyplaví z člověka ven.
Dnes vcelku populární metalový satanismus využívá halasně razantní a dynamické hudby, která je jinak typická pro všechny metalové směry. Vybíjí se v teatrálním líčení hrůz, kosmických katastrof, vizí nebe a pekla apod. Hvězdy satanistického metalu se nechávají zvěčňovat na obrázcích v co nejpříšernějších podobách a silně tak podporují jakýsi kult ohyzdnosti, který dnes není jen výsadou rockové atmosféry. Na jevištích jsou používány různé efekty a rekvizity ve formě řetězů, upírských plášťů potřísněných krví atd. Zpěvák Vincence Fournier vystupuje pod jménem čarodějnice z 18. století (Alice Cooper) a předvádí na jevišti příšerné zjevy včetně iluze vlastního gilotinování.
Metalové skupiny, propagující satanismus, prezentují ho nezřídka jako nějaké programové hlásání revolty proti těm, kteří jsou nahoře s tím, že si uvědomují, že boj je nutný, ale nevede k ničemu, protože na konci není nic jiného, než vlastní zkáza. Všechno je prý špatné, samý hnus, jen Satan prý je dobrý, ale jen pro ty, kteří ho uznávají. Satan je vzorem, hýřícím ošklivostí a neustále provokující své nepřátele. Od svých věrných žádá jen to, aby ho následovali do zkázy, což je typické pro každý druh satanismu.
Party tzv feťáků-satanistů mají vytvořeny své vlastní rituály na základě toho, co pochytily z písňových textů, nebo nápodobou od starších, nebo z jiných part. Zdobí se satanskými symboly (Petrův kříž, pentagram), vytváří si pověry (obavy ze Satanovy pomsty), vyznávají svátek Satana (dne 6. 6. každého roku podle satanského čísla 666). O tomto svátku přijímají nové členy na základě přísahy a někdy při tom devastují hřbitovy.

Vyvolávání satana!

20. října 2006 v 16:36 | Hanulka |  Satanismus
In nomine Dei nostri Satanas Luciferi excelsi!
Ve jménu Satana, vládce Země, Krále světa, rozkazuji silám temnot, aby vložili svou pekelnou moc do mých rukou! Rozevře do kořán brány pekel a vyjde z propasti, abyste mě pozdravili jakožto bratra/sestru a přítele! Dejte mi požitku, o nichž hovořím! Vzal jsem jméno tvé za část sebe sama! Žiji jako volné zvíře, těším se z radostí těla! Přeji poctivým a proklínám zkažené! Při všech Bozích Pekel, rozkazuji, aby se vše, o čem jsem hovořil, také stalo! Přijďte a ozvěte se na svá jména! Projevte tak touhy!

Smrt

20. října 2006 v 16:24 | Hanulka |  Básně
Plakal, byl nemocen
Plakal, byl zdráv
Byl šťastný, plakal
Byl smutný, tak spal
Byl tu a byl tak sám
jít neměl kam, tak sám
vězněn svým smutkem
vězněn zdí samoty
zapomněl na radost
Nevěděl kudy kam,
věděl jak žít.
Ale žít bez štěstí?
Nežít a mít!
Zapomněl na sebe
zapomněl žít
Vzpomněl se na nebe
tam teď chtěl jít
Došel až na cestu
Zvládnu ji? zašeptal
Je to však cesta má?
To se už nezeptal
Šel cestou pořád dál
On přestal se bát
Cesta mu pomohla
zas pevně stát.
Nemá strach
může jít
teď může žít.
Šel cestu jiného
I ta mu pomohla
víc, než by pomohla
cesta ho samého
Měl tam jít?
Zůstat žít?
Stalo se!
Každý má svojí smrt
Každý však v jiný čas.
Čekej dál! řekla mu
řekla mu, když už spal.

Chladný život IV.

19. října 2006 v 17:50 | simone |  Chladný život
Zacali jsme se libat…je to krasny,nepopsatelny….,,heeeeej lio,probud se co to delas,vzdyt se libas s neznamym klukem a ještě před chvili si se chtela zabit nejsi normalni'' tak tohle presne mi říká muj mozek…ale asi ma pravdu, Billa znam jen chvili, skoro vůbec…musim prestat. Od Billa jsem se vzdalila par kroku dozadu, dival se na me prekvapene…v ocich mel jen otazniky…utekla jsem…zase jsem utekla….boze proc porad utikam…proc?? A kam vlastne ted bezim…no kam ty blby mozky…ted mlcis co?
Zastavila jsem se u te zastavky kde jsem se seznamila s Billem (když nepocitam naší mensi srazku) a zase si sednu na lavicku.
Tak rada bych je videla…moji rodinu…brasku….mamu…tatu…babicku…všechny ale copak vim kde tedka sou…nevim….nevim nic jen to ze jsem hloupa husa…jo presne tohle sem….proc sem vlastne utekla od Billa? Od rodiny? Od problemu? PROOOOOOOC?? Jak ja tuhle blblou otazku nesnasim….nikdy na ni nemuzu najit odpověď a proc? Jezisisi zase ta otazky…tohle uz není normální jaky clovek na svete pouzite tohle blbe slovo…otazku za tak kratkou dobu jako ja? Jen blazen a ten ja sem…jo blazen to se ke mne hodi. No nic co ted budu delat? Hmmm premyslet…to dela porad…no neudělám vyjimku, takze si to shrnem…tahne mi na 17,utekla sem pryc od rodiny a bydlim v polorozpadlem baraku s par lidma…asi sem se zamilovala do kluka kterého znam ani ne jeden den…no nic asi uz pujdu tohle nikam nevede.
Pomalýma krokama jsem sla přes Loitche s rukama v kapsách, jsem zrovna u kasny která je dalo by se rict na takovem namasti a na chodniku vidim Karol s nejakym dredatym klukem….hmm..hmm kdo to asi je? No pujdu za nema.
,,Cauky Karol, co ty tady ?'' pozdravim kamaradku
,,Jee..ahoj lio…no..no ja sem narazila na kamarada…tohle je Tom'' ukaze na dredace..Tom? ten hajzl?
,,nazdar tome'' odpověděla jsem nee zrovna prijemne
,,Cau kote'' řekl Tom
,,No ja uz pujdu…jdes semnou Karol?''
,,Jo pujdu…tady s Tomem uz si NEMAM co rict'' a to slovo NEMAM poradne zdurazni…otočíme se a jdeme spolu ,,domu''
,,To byl ten tvuj Romeo o kterem jsi mi rikala?''zeptam se Karol
,,Jo bohužel…chtel se sejit ale ja vim ze by to dopadlo jako minule…v posteli'' rekne smutne Karol a sklopi hlavu
,,Notaaak prece kvuli nějakému blbeckovi nebudes smutna'' a karol se při slove bobeček usmeje
,,No vidis tohle je 1000x lepsi'' reknu ji taky s úsměvem
,,Diky Lio''
,,Není zac''…
,,No a co jsi delala cely den?''zeptam se Karol
,,No ani nic, spala,vstala,sla za tomem a tedka sem s tebou a ty, rano jsi nekam rychle utekla?''
,,No ja…no..divej uz sme doma'' uuuuuf tak nastesti jsem ji nemusela odpovídat
,,Lio vidis to co ja? Kdo to stoji u vchodu? Pta se me prekvapene Karol
,,Co??? To není… co tady dela…vzdyt to je….

Chyby a omyly

18. října 2006 v 21:11 | simone |  Citáty,dopisy a motta
[Roosevelt Theodore]
Člověk, který nikdy nedělá chyby, je člověk, který nikdy nedělá nic.

[Carlyle Thomas ]
Největší chyba je, že si nejsme vědomi žádné chyby.

[Seneca Lucius Annaeus]
Chyba je, když věříš každému, ale chyba je i to, když nevěříš nikomu.

[Cicero Marcus Tullius]
Každý člověk dělá chyby, ale jen hlupák u nich zůstává.

[Mann Thomas]
Kdo Ti povídá o chybách druhých, bude i druhým povídat o chybách Tvých.

[Rochefoucauld Francois Duc de la]
Mýlí se ti, kdo si nepřipustí, že by se mohli mýlit.

[Vegelweide Walther von der ]
Mýlí se ti, kteří doufají, že si stačí sami.

[Rochefoucauld Francois Duc de la]
Chyby lze vždy prominout, pokud máš sílu se k nim přiznat.

[Wilde Oscar]
Vlastní chyby nazýváme zkušenostmi.

[Rochefoucauld Francois Duc de la]
K malým chybám se přiznáváme, abychom přesvědčili ostatní, že nemáme velké.

[Platón]
Největší chybou lékařů je, že se snaží léčit tělo, aniž by léčili duši. Přitom tělo a duše jedno jsou. Nelze je léčit odděleně.

[Horatius Quintus Flaccus ]
Nikdo není bez chyb
Když tě někdo zradí poprvé ,je to jeho chyba.Když tě zradí podruhé je to chyba tvoje!

Závist....nenávist

18. října 2006 v 21:07 | simone |  Citáty,dopisy a motta
[Twain Mark]
Člověk udělá hodně, aby ho milovali, a všechno, aby mu záviděli.

[Rochefoucauld Francois Duc de la]
Naše závist trvá vždy déle než štěstí těch, jimž závidíme.

[Strinberg August]
Nezáviď nikomu, protože nevíš, zda neskrývá něco, co bys s ním za žádnou cenu neměnil.

[Plinius Secundus Maior Gaius ]
Posledním stupněm závisti je nenávist.

[Horatius Quintus Flaccus ]
Smutní nenávidí veselé, veselí smutné.

[Horatius Quintus Flaccus ]
Závistiví člověk chudne štěstím druhého.

[Moliére]
Závistivci sice umírají, ale závist je nesmrtelná.

[Vauvenargues Luc de Clapiers]
Nenávist je silnější než přátelství a slabší než láska.

[Lagerlofová Selma]
Ten, kdo je schopen chápat a pochopit, není schopen nenávisti.

Vzpomínka II.

17. října 2006 v 12:55 | simone |  Vzpomínka
A našla jsem tam papírek, který jsem s neuvěřitelnou zvědavostí začala rozbalovat. "Krásná neznámá, sejdeme se i s tvojí kamarádkou po koncertě v hotelu Kamw, číslo pokoje je 123. Bill" když jsem si tuto zprávu přečetla nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Nechápala jsem proč? A také jak mohl vědět, že zrovna Andy je moje kamarádka. Ale Andy si všimla, že jsem se zasekla a začala se divit.. "Prosim tě…Co je ..vypadáš jak kdyby tě Tom požádal o ruku." a začala se smát. "No něco dost podobnýho.." mumlala jsem si sama pro sebe, ale asi ne tak tiše jak bych chtěla. "Co si to řekla?..Co..co..ahh." začala se divit. "Koukni se." podala jsem jí papírek a ona si ho se zájmem začala číst. "To není možné, co budeme dělat. Tamhle na nás čeká táta a my nemůžeme zůstat tady." začala smutně vysvětlovat. "No já nevím, ale třeba je to jen hra a nic to neznamená, ale co když je to doopravdy!" zamyslela jsem se a stále si neuvědomovala co právě držím v ruce. "Tak počkej.." řekla mi s jiskrou v očích Andy a odešla za tátou.
"Co…co si mu řekla?" vyjeveně na ni koukám. "No..tak trochu jsem podváděla…" šibalsky se usměje a pokračuje: "Řekla jsem, že ještě čekáme na autogramiádu a ať jde klidně někam na hotel zatím co mi tady ještě tak hodinku budeme." když tohle vyslovila skočila jsem jí okolo krku a celá šťastná jsem jí líbla na líčko. "Ty si moje zlatíško, milášek, koťátko…." Začala jsem na ní chrlit ty nejsladší přirovnání. "Tak jo, ale pojď." vrátila mě zase zpět na zem a táhla mě za ruku neznámo kam. Došli jsme až k údajnému hotel Kamw. Bylo to asi dva bloky od haly, ale nechápala jsem, že se tady Andrea tak vyzná. "Ukaž, jaký je to číslo?" zeptala se. "123.." rychle jsem odvětila, ale to už jsme stáli ve výtahu a jeli nahoru. "Já mám strach.." řekla jsem nervózně, ale Andrea vypadala relativně v klidu. "Ty se nebojíš, co budou na nás říkat…a vůbec co to děláme?." zamyslela jsem se nahlas. "Ale nevyšiluj a buď v klidu…já se fakt nebojím, jsou to lidi jako my!" řekla rozhodně, ale já jsem nevěřila vlastním uším. "Co tohle mi říká šílená fanynka Tokio Hotel, při cestě do jejich hotelového pokoje?" začala jsem do ní rejpat, ale ona se nenechala. "Hele tak nemel a vystupuj, ty cvoku…" a šibalsky se na mě usmála.
Tohle jsem na ní milovala, dokázala se držet v klidu, i když nic okolo nás klidné nebylo.
"Tak pokoj 123.." řekla s úlevou Andy, když jsme vystoupili z výtahu. A mě se začala třást kolena ještě víc. Chtěla jsem tam odsuď utéct, ale nebyla jsem schopna jediného kroku. "Ťuky ťuk.." Andy rozhodně a s odvahou zaťukala. Když se asi po pěti minutách nic nedělo zkusila to znovu, ale já jsem řekla: "Nech to být, hele tak jsou to jen namyšlené celebrity a my jim nejsme moc dobré." A hodila jsem na ni smutný očka. Ale v tu ránu se rozlétly dveře a z nich vyskočil Tom. "Jejda čau …hmm my se známe…" díval se svýma nádhernýma očima a já jsem naprosto roztávala. "No..ehm.." nevěděla jsem při pohledu na něj co říct, ale Andy to zachránila. "No víš my jsme přišli za Billem. Dal nám tohle a tak jsme tu." řekla s naprostým přesvědčením(samo, že anglicky) a já jsem jen stála a koukala jsem jak tele. "Jo tak to jste vy…jo a ty jsi Petra, že jo…si zpívala s bráchou.." a sjel mě jedním pohledem od shora až dolu. "Jo to jsme my…tak pustíš nás?" konečně jsem taky něco řekla a tázavě jsem se na něj podívala. "Jo tak pojďte, ale je tu bordel.." a začal se smát..Říkala jsem si bordel, no tak to nevadí, ale to co jsem viděla….BĚZ A HRŮZA XD… "Tak jo kočky tady si sedněte a já vám sem pošlu Billa." řekl a někam odešel. Já jsem tomu nemohla stále uvěřit a jen jsem pokukovala po luxusním pokoji, ale pěkně zaneřáděném pokoji. Nic ve zlém jsou to kluci, ale tak to je trochu moc, že se tu po zemi válí trika, řekla bych, že Billova trika a taky různé doplňky. Sama se divím, že si to nechá Bill líbit, když se všude píše jak nesnáší špínu a bordel. "Tak jo…. holky jsem se bál, že nepřijdete…" vyšel Bill z vedlejšího pokoje a začal nás vítat. "No jo našla jsem to trochu pozdě.." snažila jsem se zakrýt svůj "skvělý" orientační smysl. "Tohle je moje nejlepší kamarádka Andy.." začala jsem jí představovat (samozřejmě, že v angličtině, německy neumím ani píp..xD) "Těší mě…Bill.." a všichni jsme se rozesmáli. "A jak se vám líbil koncert…" začal povídat a tak jsme se zakecali až ta hodina co jsme měli utekla jako voda. "My už ale budeme muset…nás čeká táta a pak jedeme zpět k nám…" řekla smutně Andy. "A kam k vám?" zeptal se zvědavě, "No do Čech, respektive do Opavy." dodala jsem. "Vy jste tak zdaleka? A to jste sem jeli jen kvůli nám? Tak to tady ale musíte zůstat na noční párty Toma a Georga…" začal nás přemlouvat. Ale my jsme věděli, že tohle nám Andrein taťka nikdy nedovolí. "Ale to fakt nejde, tak snad jindy…" řekla Andy, i když moc dobře věděla, že žádné jindy ani být nemůže. "Ne tak já si s ním promluvím." řekl šibalsky Bill. "Ale my to myslíme vážně Bille…to nejde tak se mějte a pozdravuj Tom."řekla jsem hodně smutným tónem a odcházela jsem. Ale moje zlato vytáhlo mobil a začala vyťukávat nějaké číslo. "Jé ahoj,,,,prosím tě my jsme tu potkali jednu supa kamarádku …no tenkrát z těch prázdnin…jo jo to je ona Alice..no tak bych se chtěla zeptat jestli nemůžeme přijet až zítra..myslím, že kolem dvanáctý budeme doma..jo pojedeme autobusem jako tenkrát…já to už znám a Peťku ohlídám.." začala tam vykládat česky a Bill jen valil oči a já s ním, protože vím, že je Andinka schopná všeho, ale tohle bylo už i na ni moc velké.
Kdybych věděla kam to dál povede, tak bych ji nikdy nenechala udělat takovou věc jakou udělala, ale v tu chvíli jsem jí šíleně milovala…..
"Ale tak jo, ale žádný kraviny a zítra ať jste tu včas, máma se vrátí o druhé tak ať neví, že jsem vás tam nechal…takže zítra a mějte se..pa" odpověděl na dlouhý dotaz taťka Andy… "Jooooooo…" začala tam po pokoji skákat jak smyslů zbavená. A já jsem byla šťastná taky jen chudinka Billík nevěděl o co kráčí, ale asi mu to při pohledu na naše rozzářené tvářičky došlo a řekl: "Takže jdete s náma na tu párty?" a s očekáváním se na nás podíval… "To je snad jasný ,,," vyjekla jsem a všichni jsme se smáli. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem v pokoji kluků z Tokio Hotel a navíc, že mám tu šanci s nimi jít na V.I.P. párty.
"Tak ale kde je zbytek…" řekla jsem nesměle, protože já jsem tu byla hlavně kvůli Tomovi, i když Bill je taky kus, ale ten se líbí Andince. "Kluci už tam budou, ale to že jdete se mnou je asi překvapí." Řekl a otočil se…Nechápala jsem "A to jako proč?" začala jsem se v tom vyptávání vyžívat, protože jsem věděla, že tím ženu Billa do úzkých. Ale tak už ho nebudu trápit. "Tak fajn a kde to je?" zeptali jsme se po chvíli obě. Bill se jen otočil a my jsme se museli začít smát. "Je to asi dva bloky odsuď." Ale koutky mu cukaly také.
Celou cestu jsem se těšila, stejně jako Andy, co se bude dál dít. Zatím se to vyvíjelo slibně, ale my jsme v žádný zázrak nevěřili. Dost velký zázrak pro nás bylo to, že jsme se našli a to, že jsme vůbec tady….
"Jsme na místě…" oznámil Billík, když jsme zastavili před obrovským domem, ve kterém to jen žilo. Dostala jsem náhlý strach "Co když tam nebudu mít co dělat? Co když to bude jako noční můra..co když…" říkala jsem si pro sebe a napadali mě stále nové důvody pro útěk odsuď, ale viděla jsem jak je Andrea šťastná v přítomnosti Billa, tak jsem nechtěla kazit její nejšťastnější den v životěJ. "Tak holky, tamhle jsou kluci…takže vás představím.." řekl odhodlaně když jsme k nim došli. "Tohle je Petra a Andy.." a ukázal při pohledu na kluky na nás. "A tohle je Tom, Georg a Gustav.." "Těší mě…" řekla jsem a hodila jsem očkem po Tomovi. "Mě taky.." dodala Andy. A začala debata…
Tak moc jsme se bavili, až nám ani nepřišlo, že děláme něco špatně…
"A odkud, že to jste?…a jak jste se sem vlastně…" nestihl doříct na mě otázku Tom, protože mě odtáhl Gustav na taneční parket. Ploužili jsme tam asi půl hodiny, ale to už to Tomovi lezlo na nervy tak nás od sebe odtrhl se slovy: "Nechceš mi jí půjčit?" a ani nečekal na odpověď a už se ke mně hrnul. "Hele, proč si ho tak vyhnal…" zeptala jsem se, namáčknutá na Toma. "Už tě měl dlouho…a já jsem tě chtěl taky pro sebe." A tak krásně se usmál, že bych teď udělala cokoli, co by mi jen nakázal.
Mezitím co já jsem ploužila s Gustavem a pak s Tomem, se začala nějak Andy nebezpečně přibližovat k Billovi, ale bylo vidět, že mu to není nepříjemné. Právě naopak, jevil až velký zájem o její blízkost. A Georg s Gustavem?…Ti si našli nějaké holčiny u baru, konec konců jako vždy.
"Tome, hele co to děláš?" optám se ho, když mu ruce při dalším songu padnou na moje pozadí. "Vadí ti to?…" ani nečekal na odpověď a políbil mě. Jen krátce, ale já jsem cítila takové napětí, když se naše rty setkaly. "Tome, já tě skoro neznám…a …" nestačila jsem to doříct a Tom mi skočil do řeči. "To snad neva ne…mě je dobře s tebou a tobě se mnou…" řekl sebevědomě. "Ten si teda věří." Řekla jsem si pro sebe a uchychtla jsem se.
Tak jsme protancovali a propili celou noc. Kde skončila Andy to ani nevím, jediné co si pamatuji jsou Tomovy ruce všude na mém těle a taky to, že se Andy někam vydala s Billem. Jak jsme se vlastně dostali zpět na hotel, to taky nemám ani tušení, ale vím, že mě donesl do pokoje Tom. Já jsem se zase rozjela. Kdyby mě viděla máma.
26.7 2006 (asi 09.00am,ale nevidím na hodinyJ )
Tahle párty se teda vydařila. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi tohle stane, ale to by asi říkal každý na mém místě. Je to zvláštní, ale já ležím v posteli vedle Toma Kaulitze a mám naprosté okno co jsme včera vlastně spolu dělali. "Ahoj zlato…" usměji se na něho, když konečně otevře ty jeho nádherné oči. "Ahojík lásko, jak ti je.." a vykouzlil ten nejsladší úsměv. "No to nevím, teď dobře, ale jak mi bude až vstanu to netuším.." a šibalsky se usměji. "Tak nevstávej.." začneme se líbat a nevnímáme okolí. Všechno je neuvěřitelné, ale mě z tohoto okamžiku vytrhne myšlenka na mého miláčka. "Nevíš kde je Andy?" zeptám se trochu vylekaně. "No já bych řek, že ať je kdekoli tak je o ní dobře postaráno.." a chtěl mě znovu políbit, ale já jsem ucukla. "Co je to s tebou?" koukal na mě. "No já…ale nic jenom se o ni bojím …včera tak rychle zmizela.." a udělám na něj omluvné psí oči. "Dobře tak se po nich půjdeme podívat." řekl a už mě táhnul za ruku ven z postele, ale mě se zamotala hlava a musela jsem si sednout na zem. "Co se stalo?…jejda ty si to včera asi přehnala, že?" a výsměšně se na mě uculil. "No jo no, a co s tím jako mám dělat. Já nevím kdo to do mě furt lil!" vrátila jsem mu jeho úsměv. Tak jsem se zvedla a pomalu jsme došli do kuchyně, ale tam nikdo nebyl. V obýváku jsme narazili na spící dvojici- Gustav a Georg.
Musela jsem vypísknout smíchem, jinak to prostě nešlo, kdyby jste je tenkrát viděli. Ten obrázek mám stále v hlavě…
"Tome, ale kde jsou????" ale než mi stačil odpovědět zadívala jsem se na koupelnu a šla jsem jako tělo bez duše k ní. Otevřela jsem dveře a tam….Tam se mi klidně povaluje ve vaně Andy s Billem. "Ahojík…" řekla mi pohotově a já jsem stála jak opařená. "A..a..ahoj..hmm co to má jako znamenat???," zeptala jsem se udiveně, ale stejně mi to bylo jasné. "No co bys asi řekla…" oznámil mi ironicky Bill. (Musím říct, že jsem si myslela, že je příjemnější, ale opak je pravdou…Docela mi přišel v některých chvílích dosti namyšlený a egoistický, takže to co o sobě říká je zřejmě pravda, ale alespoň je upřímný). "No tak já vás nebudu rušit…" otočila jsem se na podpatku a to doslova až jsem se uhodila o dveře a oba nahlas vyprskli smíchy. Tak a už jsem toho měla dost, já tady o ní mám strach a ona se mi bude ještě vysmívat. Tak to teda ne. "Miláčku pojď sem, prosím.." zavolala jsem na Toma a Andy a Bill na mě koukali jak něco asi nevěděli, že jsem volala na Tomíka. "Co se…" nedořekl a začal se smát. "Hej brácha tak to už trochu přeháníš ne….takhle rychle?" a začal se znova smát. Já jsem viděla jak je to Andy nepříjemné, tak jsem chytla Toma okolo pasu a už jsem ho táhla pryč a při tom jsem se ještě na ty dva podívala takových povrchním pohledem. Nikdy jsem nevěřila, že se takhle na někoho kouknu, ale tady to jinak nešlo.
Myslím, že ten pohled hlavně směřoval na Billa, ale já jsem ho pak nedokázala pozměnit, tak jsem se takhle podívala i na Andreu. Nějak jsem se tam necítila dobře, ale do té doby než…..jsem nechápala proč.
"Teda co to mělo znamenat…" řekl Bill, když už jsme s Tomem odkráčeli. "No co , jen blbnou. Jako my." odpověděla pohotově Andy. "Ale já myslel ten pohled a hloupé narážky..no co nebudeme to řešit ne?" a začal vášnivě Andreu líbat.
"Tome, prosím pojď za mnou.." řekla jsem prosebně a lehla jsem si na postel. Tom hned přiklusal a lehl si vedle mě. Začala jsem ho velice vášnivě líbat a on nic nenamítal. Ani nevím proč jsem se tak začala chovat, nikdy jsem nic takového nedělala. Hned tak na potkání…ale to mě teď vůbec netrápilo. Asi jsem se chtěla pomstít za tu koupelnu, ale vždyť mi skoro nic neudělali? Ale udělali ! Hádala jsem se sama se sebou, když jsem líbala Toma. Abych řekla pravdu ani nevím, jestli k němu něco cítím, ale to jsem taky neřešila. Mezitím z koupelny vyšly naše hrdličky a to oba už oblečení. My jsme měli otevřené dveře a nějak jsme to neřešili, že na nás ti dva čumí. "A jako ty mi něco příště říkej!" zařval Bill na Tomův účet. Jen jsem se zvedla a kopla jsem do dveří, pak jsem znovu skočila k Tomovi, ale hlavou mi zněla ta věta: " Ty mi příště něco říkej….." a stále dokola, ale bylo na tom něco divného. Ano to jeho příště. Jaké příště, vždyť chodí s Andy, ne? Ptala jsem se sama sebe. Proč tedy myslí na příště?
Po nějaké době jsme vyšli z pokoje, ( ale nic se nedělo, jen jsme se tam líbali a mazlili, ale nic víc).
26.7 2006 (kolem 11.00am )
"Asi bychom měli vyrazit, nemyslíš?" zeptala jsem se Andy po dlouhé době mlčení. "No asi jo, ale vůbec se mi nechce, protože Bil je…." a začala o něm básnit. Byla jsem ráda, že zase mluví jako kamarádka, ale ty řeči o Billovi mě opravdu nebavili. Teď už jsem nechápala co jsem na něm předtím viděla. Myslela jsem si, že je dokonalý. Ano to je, ale deBILL. Tak jsem tak poslouchala co všechno se mezi nimi nestalo. "Tak ale už dost nebo nestihneme ten busík a budeme mít problémy!" řekla jsem rázně a odešla jsem do pokoje. Tam seděl Tom a koukal na mě smutnýma očima. Sedla jsem si k němu a zeptala jsem se ho co se děje. "Já nechci aby si odjela….mám tě asi rád!" vyhrkl na mě a já jsem byla celkem zaskočená počítala jsem jen s nevinným flirtíkem, ale tohle?.. "No víš…my ale musíme odjet, vždyť nejsme odsud. A Andreini rodiče by o nás měli strach, ale já tě mám taky ráda." A přátelsky jsem ho objala, ale měla jsem pocit, jako bych neříkala pravdu. Tom byl sice velmi milý, hezký, hodný, prostě super kluk, ale já jsem k němu necítila o nic víc než ke svému dobrému příteli. Možná byla chyba se s ním líbat a skoro s ním i spát, ale nemohla jsem se udržet, ta touha byla asi silnější než já.
Zvedla jsem se a začala jsem si balit těch pár věcí co jsem tam měla. Tom mě chytili ze zadu za pas a začal mě líbat na krk. To se mi ovšem začalo líbit, tak jsem se otočila a začala jsem se s ním líbat. Ale co se nestalo, nějak nás to ovládlo a my jsme se spolu vyspali. " NE NE NE….TO JSEM NEMĚLA DĚLAT!!!" řekla jsem si naštvaně, když bylo po všem. Pomalu a zmateně jsem vstala od spícího Toma a šla jsem se vysprchovat a obléci. V druhém pokoji byla zamčená Andy s Billem, asi se taky loučili, jen doufám, že ne tak jako my. Andrea by pak z toho byla zničená, vždy't se už nikdy neuvidíme. Nejsem ten typ na doufání, a tak si připouštím tu možná krutou realitu.
Proč jsme to jen dělali…do tohoto pekla jsme neměli nikdy vkročit, bylo by to lepší. Nikdy jsem neměla tohle dovolit. Proč jsem nezahodila ten papírek!
26.7 2006 (11,55am)
Stojíme na nádraží a já jsem tam ruku v ruce s Tomem ani nevím proč. Vedle nás stojí Bill a Andy. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se Bill kouká po ostatních holkách. Přiběhlo tam i pár fanynek, když jim Tom dával autogram a já jsem viděla to jejich štěstí, které měli v očích, viděla jsem sama sebe, když mě Bill vytáhl na podium.
"Tady máš moje číslo, můžeš zavolat nebo napsat. Kdykoli." Řekl mi Tom a já jsem dala své číslo zase jemu. Něco podobného proběhlo i mezi Andy a Billem. "Budete nám chybět!" křičela Andy ještě z autobusu. Ale já jsem na tom byla jinak. Sice mi Tom asi bude chybět, je to fajn kluk, ale Bill? Ten mi určitě chybět nebude. Jak tak přemýšlím, tak jsem si ani pořádně nepopovídali.
Ještě jednou zamávám a už si sedám na sedadlo. Cesta není moc dlouhá asi dvě hodiny, možná méně, ale stejně jsem si musela dát do uší svůj mp3 přehrávač, protože Andrea pořád mluvila o tom co zažila za ty dva dny a jak na to nikdy nezapomene. Já jsem to nemohla vydržet a pomalu jsem začala pochybovat, jestli tohle je člověk, kterého jsem tak milovala a to ještě před dvěma dny, ba dokonce před několika hodinami. Je to tak zvláštní, ale mám pocit jako bychom se odcizili a to jen kvůli jednomu "neurčitému" člověku.
Po zdlouhavé cestě jsme konečně "doma". Andrein táta pro nás dojel a nemohl si nevšimnout jak moc Andy září a naopak jak já jsem moc smutná a zmatená.
Dny plynuly a my jsme se zase stávali těmi kamarádkami, jako před tím. Jsou to už tři týdny, co jsme byli na jejich koncertu a oni jsou někde v Německu a tam mají spousty koncertů.

Evanescence

17. října 2006 v 12:53 | simone |  Evanescence


Amy Lee - zpěv, klavír
Ben Moody - kytara
John LeCompt - druhá kytara
Rocky Gray - bicí

I když si tato skupina do názvu dala slovo, které může značit náhlé zmizení, nebo nestálost páry, hudba, pod kterou je podepsána je předurčena k dlouhé životnosti. Album Fallen je debutem talentovaného kvartetu hudebníků z arkansaského města Little Rock, vydaným u labelu Wind-up Records. Hned na první poslech zaujme až nadpozemsky lehký vokál zpěvačky Amy Lee, který podkresluje emotivní, výrazově silný rock. "Bezesporu jsme rocková kapela," přesvědčuje o jasném přesvědčení kapely dvacetiletá Amy. "Náš hudební apetit je především epicky dramatická, temná rocková hudba."

Skupinu společně založila Amy Lee s kytaristou Benem Moodem ve svých raných teenagerských letech. "Byli jsme na takovém letním táboře a já jsem tam jednou zaslechl Amy jak hraje na piáno Meat Loafovu písničku I´ll Do Anything For Love. Tak jsem se k ní se zájmem vydal a ona mi tu písničku hned i zazpívala. Úplně mě to dostalo a přemluvil jsem jí, abychom si spolu založili kapelu," vzpomíná Ben Mood. Od prvního dne to bylo naprosté souznění dvou muzikálních duší. "Máme naprosto stejnou hudební vizi, milujeme stejnou muziku," přesvědčuje Moody. "Takže když se dáme do komponování písniček, navzájem si naše nápady doplňujeme."

Evanescence o sobě poprvé dali vědět v Little Rocku na konci devadesátých let. Jak se ovšem dá očekávat, rocková kapela tohoto ražení to vzhledem k místním hudebním tradicím na americkém Středozápadě neměla nejjednodušší. "Mladí lidé tu většinou poslouchají death metal, starší lidé zase podstatně měkčí muziku," vysvětluje Lee. "Vlastně si nevzpomenu ani na jednu zdejší kapelu, která by ve svém čele měla zpěvačku."

Evanescence začali, ovlivněni širokým spektrem umělců, od Björk, přes Danny Elfmana až k Tori Amos, vydávat svá první EP. Ačkoli zatím nedisponovali reputací vybudovanou živými vystoupeními, rychle si začali budovat velmi dobré renomé.

"Paradoxně jsme s Amy zůstávali skrytí, hodně v ústraní," vzpomíná Moody. "Druhou skladbu, kterou jsme napsali, byl to sedmiminutový gothic rockový hymnus Understanding, začala z nám neznámého důvodu hodně často hrát jedna místní rádiová stanice. Najednou jsme byli po městě populární, jenže nikdo nás vlastně neznal, nikdo netušil, kde by nás mohl najít. A to vše jen kvůli tomu, že jsme si nemohli dovolit odehrát koncert. Byl jsem jen já a Amy, peníze na muzikanty, kteří by s námi mohli hrát naživo, jsme prostě tehdy neměli."

Fallen vzniklo v Los Angeles za odborného dohledu producenta Davea Fortmana (BOYSETSFIRE, Superjoint Ritual) a Evanescence se na něm podařilo udržet rovnováhu mezi křehkou krásou a přirozenou rockovou tvrdostí. Typický pro zvuk celého alba je pilotní singl, baladicky laděná Bring Me To Life, na které pěvecky hostuje Paul McCoy, zpěvák 12 Stones. Tato skladba hraje také důležitou roli na soundtracku k filmovému hitu Daredevil.

"'Bring Me To Life' je o objevování nového, něčeho, co ve vás probudí dosud nepoznané pocity, říká Moody a pokračuje: "Objevíte svět, který je větší a zajímavější, než bublina, ve které jste se dosud pohybovali. Vyzdvihnout si neméně tak jako tento singl zaslouží také další potencionální hity, melodicky chytlavé Tourniquet a Haunted. Ke druhé jmenované písničce Moody říká: "V téhle skladbě jsme to nejvíc ´my´, tady jsme dosáhli přesně toho, jak si myslíme, že bychom měli znít."

Po textové stránce Evanescence postihuje témata od lásky, přes zoufalství až po temnou beznaděj. Ale skupina trvá na tvrzení, že její poselství je výsledně pozitivní:

"Chceme, aby naše kapela lidem říkala, že nejsou sami, kdo se musí vyrovnávat s negativními pocity, nebo bolestí, že my všichni si čas od času musíme projít něčím smutným," vzkazuje Amy Lee, autorka drtivé většiny textů skupiny. "To je život, to je lidský úděl. My říkáme, že nikdo v tom není sám, my tím procházíme také."

Živě Evanescence vystupují jako kvartet společně s druhým kytaristou Johnem LeComptem a bubeníkem Rocky Grayem "Právě v kvartetu jsme schopni předvést to, co stvoříme ve studiu na pódiu ve stejné kvalitě a stejně silně. Jsme vděčni za to, kam jsme se dostali. Hudba je dnes plná teenagerských produktů a my jsme rádi, že jsme něco dokázali jen s tím, že jsme skládali o věcech, které nám jdou ze srdce. Nechceme, nepokoušíme se prodávat milióny desek, chceme zůstat upřímní a sví."

Publikum si takhle upřímného postoje cení a album Fallen slaví v USA obrovské úspěchy. Za pouhých šest týdnů obdrželo za prodeje platinovou desku, v Evropě se během jediného, premiérového týdne prodeje prodalo přes jeden milión kusů. Renomovaný magazín Billboard Fallen vyhlásil nejprodávanějším rockovým debutem v historii existence jejich žebříčku. Music & Media zase označila jak album, tak pilotní singl za tzv. salesbreakers evropské singlové i albové hitparády (Fallen za postup během jediného týdne z 98. na 7. místo, Bring Me To Life z 33. na 6. pozici!)

Fotogalerie























Chřipka...:-(

16. října 2006 v 19:52 | simone |  Dotazy a vzkazy
Cauky moji milacky...no tak vam jenom chcu rict ze mam chripku....boli me v krku,hlava a je mi strasna zima...sakra ted sem si poprskala obrazovku od caje...no nic asi si pujdu zase lehnout,musim to vypotit. Zitra budu jeste doma a ve stredu uz pujdu do skoly, budu se snazit sem neco pridat zitra, dneska nemuzu...nejde to je mi blbe. Paa a mej te se pekne vas nemocny andilek xD

Simi!!!!!!!!!!!!!!!!

15. října 2006 v 13:18 | Hanulka |  Dotazy a vzkazy
Simonko moje mališká,kde si??? Děsíš mě!!! Prosímtě ozvi se,posralo se mi icq!!! Doufám žes neudělala nějakou hloupost :´(Nepřežila bych to,prosímtě ozvi se mi,jestli to neuděláš,zabiju se!!!
Tvá,jenom tvá malá Hanulka :´(

Moje citáty

11. října 2006 v 21:31 | Hanulka |  Moje tvorba
Kdo se jednou podívá na svět pravýma očima, zbledne a bude chtít odejít
Pokud ti někdo řekne že je doopravdy žťasten, nevěř mu, je to jen pouhálež

Nepochopí, jen ten kdo nezažije...

Mám tě ráda...Hani...

11. října 2006 v 21:20 | simone
Nedokazu k tomuto psat slohovky protoze to ani nejde...nejde vyjadrit co pro me znamenas pouhyma vetama,slovama,slabikama,hlaskama...nejde...ale i tak se o to pokusim :-)
Hani chci aby si vedela ze te mam rada...moc rada...si pro me strasne dulezitej clovicek v zivote...poznala sem moc kamaradek ale ty...ty ses ta nejlepsi...rozumis mi, nekdy mame vymenu nazoru ale bez toho by byla nuda :-) Ty vis jak ja to mam mezi kamaradka...sklamani...slzy....bolest a to ty si mi nikdy neprinesla...nikdy...a za to te mam jeste radsi...nikdy kvuli me nebrec ani kvuli nikomu jinemu...protoze ten si to nezaslouzi...NAVZDY budes v mem srdci...at uz budu nekde uuuuplne jinde nebo blizko u tebe...ses muj svet...