Listopad 2006


Chladný život V.

26. listopadu 2006 v 11:53 | Loenah |  Chladný život
.::O PÁR MĚSÍCŮ POZDĚJI::.
Sedim na posteli…doma, ale ne ,,doma'' v rozpadlem baraku ale doma s rodinou…ano slysite dobře DOMA. Mozna tedka moc nechápete ale hned vam to vysvětlím, v predeslem vypraveni to skoncilo tak ze někdo stal před dveřmi ,,domu'' a ten někdo byl muj tata, vzal me domu…nevim jak me nasel ale to nejak neresim. Mam soukromého ucitele protože bych jaksi ucivo nezvladala. Tata semnou nemluvi, mama jen když musi a bracha ma nejakou přítelkyni takze není skoro vůbec doma…Bydlime v rodinném dome ve ctvrti tech zbohatliku a jeji deticky se bavi tim ze každý vikend poradaji mega parby a tam se opiji,huli hasis,travku a hlavni je: sex.. Mam tady jednu kamaradku jmenuje se Melisa je to vysoka trosku baculatejsi holcina, ma svetle hnede kratsi vlasy a zelene oci, bydli tady od narozeni. A asi se ptate co ja a Bill ze? No takze od meho ,,uteku'' od nej sem ho nevidela L ale rada ho mam porad. Dneska mam sve 17narozeniny a Melisa chce jit na jednu parbu tady. No snad to tam nejak preziju.
,,Lio to nemyslis vazne za 2hodiny zacina ta parba a ty tady sedis a nic nedelas'' zacne na me kricet Melisa
,,Mel promin nejak sem se zamyslela…''
,,Tak hejbni kostrou, cekam dole'' a vypadne z pokoje…no a ja? Ja se jdu připravit. Oblecu si dlouhe volne cerne kalhoty,cernou tenkou kosily a boty na mensim podpadku taky cerne. Oci si namaluju jen rasenkou a tuzkou…nic vic nic min a uz scházím dolu do haly kde na me ceka uz netrpělivá Mel.
.::NA PARBE::.
No…tedka prave sedim na gauci mezi samima klukama kteří se bavi..radsi nechtejte vedet o cem a piju vino.Mel se nekam vyparila s nejakym podle ni ,,hezounkem'' a me tu nechala jako kul v plote. Je tu nuda aspon teda pro me. Ostatní se skvele bavi. Rozlizim se okolo kdyz zahlidnu pro me znamou...

První adventní neděle

26. listopadu 2006 v 11:26 | Loenah |  Naše nálady...pocity
Urcite kazdy z vas vi ze dnes je prvni adventni nedele...zacatek cekani na Vanoce...cekani na darky, tu slavnostni veceri...na to ze vsichni budeme pohromade...SPOLU..
Co pro vas znamenaji VÁNOCE ?..Pro mne pocit radosti...rodiny...oslav...prekvapeni..
Vanoce mam rada...miluju je...ne protoze dostanu darky ale pro tu atmosferu ktera z nich je...tohle zadny jiny svatek neumi...tim jsou Vanoce JEDINECNE...

Kurt Cobain-citáty

25. listopadu 2006 v 22:11 | Loenah |  Citáty,dopisy a motta
Tady jsou nejaky Kurtovi citaty... snad vam pomuzou pochopit, proc to vlastne udelal....
Kurt Cobain:
"Mám rád punk rock. Mám rád dívky s tajemnýma očima. Mám rád drogy. (Ale tělo a mysl mi nechce dovolit, abych je bral.) Mám rád vášeň. Mám rád vinyl. Rád se cítím vinný za to, že jsem americký bílý muž. Rád spím. Rád se posmívám malým štěkajícím psům a zaparkovaným autům. Mám rád upřímnost. Já nejsem upřímný."

"Nebylo to přehánění médií nebo zlomyslné drby, ale znásilnění mého soukromí. Měli záznamy
z mého pobytu v nemocnicích, letenky, věděli o hotelích, ve kterých jsem byl. Chci říct: seru,
seru na ty z vás, kteří na mě naberete ohled jako na člověka. Znásilnili jste mě hůř, než vůbec víte."

"Už hodně let jsem při poslechu muziky nepociťoval žádné vzrušení, a stejné to bylo, když jsem hrál. Cítím pocit viny, který se nedá popsat. Třeba když jsme v zákulisí, zhasnou světla a slyším šílený řev davu, tak to na mě nepůsobí stejně jako řekněme na Freddieho Mercuryho, který to nejspíš miloval a obdiv publika si přímo vychutnával. Ale jde přece o to, že z nikoho, z nikoho z vás nemůžu dělat vola..."
"Musím asi patřit k narcistům, kterým se něco líbí, jen když jsou sami. Jsem příliš citlivý."
"Od sedmi let jsem začal nenávidět všechny lidi. Možná jenom proto, že je příliš miluju a cítím
s nimi. Jsem moc náladový, nevyrovnaný člověk a už ve mně není žádná vášeň. Je vždycky lepší vyhořet než vyhasnout."
"Koupil jsem si sice zbraň, ale místo ní volím drogy."
Každej si o mně myslí, že jsem nějaká citová troska. Pořád se mě ptají, co mi je. A mně přitom vůbec nic není. Začal jsem se pozorovat a sleduju, jak na mě lidi reagujou. Napadlo mě. že bych si měl oholit obočí. To by snad pomohlo."
"Jsem dokonalej příklad průměrnejch nevzdělanejch Američanů mezi dvaceti a třiceti."
"Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici."
"Jestli se někdy zabiju, bude to z nějakýho důvodu, a ne kvůli pitomejm problémům se žaludkem."
"Nenávidím se a chci zemřít."

Nirvana

25. listopadu 2006 v 22:09 | Loenah |  Nirvana
Myslim ze uz podle nazvu by si mel kazdy uvedomit ze tohle asi nebude nejakou ''popik'' ale nadherny grunge ...kazdy si spojuje Nirvana a Kurt Cobain...tento clovek je pro nektere vzorem...ja k nim patrim...byl(v nasich srdcich porad je) to uzasny clovek....ktery si zaslouzi respekt...ja ho pred nim mam=R3SP3KT
Frontman jedné z nejznámějších skupin devadesátých let se narodil 20. února 1967 v městečku Hoquiam, asi 140 kilometrů od Seattlu. Matka pracovala jako číšnice v koktejlovém baru a otec byl automechanik. Když bylo Kurtovi sedm let, rodiče se rozvedli, což ho výrazně ovlivnilo. V pozdějších rozhovorech uváděl, že od tohoto okamžiku se již nikdy necítil znovu milován.

Kurt se s rozvodem rodičů nikdy nesrovnal a stal se z něj složitý a antisociální živel. Jeho trauma se později objevilo v mnohých textech písní Nirvany. Bydlel u různých příbuzných v Aberdeenu, kam se rodina ještě před rozvodem přestěhovala, našlo se však i období, kdy spal pod mostem.

Nejoblíbenější hudbou byli pro Kurta britští Sex Pistols a různé jiné britské punkové skupiny. Kurt sám byl součástí hned několika skupin, než v roce 1986 v Olympii založil spolu s kytaristou Kristem Novoselicem a bubeníkem Aaronem Burckhardem. skupinu Nirvana. S Burckhardem se však později rozloučili a po období hledání dalšího bubeníka se v roce 1990 v kapele objevil Dave Grohl.

Po počátcích, kdy s demonahrávkami sháněli vydavatele, se jich nakonec ujala nezávislá společnost Sub-pop, která v roce 1989 vydala jejich první album "Bleach." Album mělo úspěch a tak se pro příští album Nirvana upsala Geffenu, který ji mohl propagovat mnohem lépe.

Dva a půl roku po svém debutu vydala Nirvana album "Nevermind". V čele s nejuznávanějším singlem "Smells Like Teen Spirit" vlétla takřka neznámá kapela do žebříčku prodejnosti. "Nevermind" se prodalo přes deset milionů kopií s tržbou přes půl miliardy dolarů.

Sám Cobain přiznal, že o takovém úspěchu se mu ani nesnilo. Sláva však pro něj měla i negativní stránku. Kurt začal brát heroin, podle vlastních slov proto, aby se vyhnul tlaku producentů a také bolesti v oblasti břicha, kterou mu způsoboval skříplý nerv v zádech. Své nitro si dále vyléval ve velmi osobně zaměřených textech písní.

Právě osobní charakter textů znamenal, že si je fanoušci často špatně vykládali. Kurt posluchače upozorňoval, že písně mají jiný význam, ale pomalu chápal, že ani přes obrovské peníze, které albem vydělal, na fanoušky příliš velký vliv nemá.

V únoru 1992 si Kurt odskočil na Hawai, aby se oženil s Coutney Love. Později toho roku vydala Nirvana albun "Incesticide" a Kurt skončil v nemocnici, aby se léčil ze závislosti na heroinu. Zároveň se mu narodila dcera Frances Bean.

Na začátku roku 1993 vydala Nirvana album "In Utero". Deska bourala všechny hitparády. Zároveň byla ještě daleko otevřenější než předchozí alba a byla jakýmsi oknem do Kurtovy duše. Hudební kritici se shodují, že byla rozhodně albem, do kterého dal nejvíce sám sebe.

V listopadu nahrála Nirvana odlehčené album "MTV Unplugged", kde mimo svých písní ztvárnili i písně umělců, kteří je silně ovlivnili, například Bowieho "Man Who Sold the World." Pokud někdo dosud zpochybňoval Cobainovy muzikantské kvality, mohl se o nich naplno přesvědčit. Rozšířily se však fámy o tom, že to je poslední album Nirvany, protože jsou problémy uvnitř skupiny.

Poté se Nirvana pustila do evropské koncertové tour, ale musela ji přerušit kvůli tomu, že se Kurt pokusil v Římě o sebevraždu, když spolikal více než padesát uklidňujících prášků a zapil je šampaňským. Incident se podařilo ututlat a Cobain se vrátil do Seattlu, kde nastoupil na protidrogovou léčbu.

Z nemocnice ovšem po chvíli utekl a 5.dubna 1994 se zabarikádoval ve svém domě, vložil si do úst pistoli a stiskl kohoutek. Našel ho elektrikář, který vlezl do domu oknem, když nikdo neotvíral. Vedle Kurtova těla ležel dopis na rozloučenou, adresovaný Courtney a malé Frances Bean, zakončený slovy "Miluji vás, miluji vás." Manželka Courtney musela být 7. dubna hospitalizována kvůli předávkování drogami.

Na Kurtovu smrt reagovalo hned několik teenagerů ve Spojených státech tím, že se zastřelili. Dalších pět tisíc fanoušků se shromáždilo v Seattlu a se svíčkami v rukou vytvořili smuteční pochod. Tak odešla jedna z největších legend devadesátých let.
... UZNEJTE SAMI....TOHLE JE BUH
... navždy ...

Blogový řetězec

25. listopadu 2006 v 15:27 | Loenah |  Dotazy a vzkazy
Toto je Blogový řetěz. Spojuje všechny blogaře, kteří to čtou... Pokud chceš v tomto řetězu pokračovat, zkopči si to na blog a dopiš své jméno tam dolů...:))

8-D http://bill-thotel.blog.cz


O kolik?

25. listopadu 2006 v 12:15 | Loenah |  Dotazy a vzkazy
Caaau lidi...napadla me jedna takova anketka...trosku se to tyka i meho vztahu ale to sem plest nebudu...chci se zeptat o kolik je vas partner/ka starsi...myslim o kolik let..nebo jste stejne stari?? HLASUJTE :-)

Už nevím...

23. listopadu 2006 v 20:51 | Loenah |  Dotazy a vzkazy
Cau Lidi....neměli byste nějaky navrhy co sem davat...co by se vam libilo, co vas zajima, mate radi atd... Hanicka nema vubec cas musi se ucit a ja toho casu taky nemam zrovna moc...ale snazim se stihat :-) tak kdyztak piste komentiky

Kolorizace

8. listopadu 2006 v 20:45 | Loenah |  Moje tvorba
Takze to jsem zkousela kolorizovat...no snad se vam to libi ... !!!

Zase nova prezdivka...

6. listopadu 2006 v 20:44 | Loenah |  Dotazy a vzkazy
Takze moc dekuju hanulce ktera mi vymyslela novoou prezdivku: LOENAH dekuju moc hani...

Domov???...Co to je?

5. listopadu 2006 v 19:44 | simone |  Naše nálady...pocity
Co si predstavujete pod slovem DOMOV...co pro vas znamena tohle slovo. Bezpeci, radost,utechu....nebo strach, uzkozt nebo neco uplne jineho ?? napiste nam do komentaru


Vzpomínka V. - KONEC

4. listopadu 2006 v 19:29 | simone |  Vzpomínka
1,00pm
Probudili jsme se celkem pozdě a hned jsme si šli zaplavat…cítila jsem se zase jako normální člověk…bez toho přídavku "milenka slavného". Bylo mi nádherně…je nemožné to, co se za tu chvíli stalo…bože a stejně lituji toho, že Tom není jen normální kluk od vedle…já ho mám asi vážně ráda…ale mnohdy si to lidé uvědomí až toho člověka nadobro ztratí… "Andy…myslíš, že ti Bill zavolá?" optám se ironicky "Jo holka tak to nevím…ale myslím, že tenhle chlapeček se už neozve…" a začneme se smát…vypadá tak spokojená…
Ano to možná na chvíli byla…ale jejímu stavu se říká klid před bouří…určitě to znáte…proč jsem to nepoznala? Proč jsem to nezastavila?…PROČ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
3,00pm
"Hruštičko zvoní ti telefon…." Křičím na Andinku..
"Jo jo lásko už letím…" a přiběhne do pokoje…
"Halo?" zeptá se v úplném klidu…
"Nikdy jsem tě neměl poznat jsi to čemu se říká zbytečnost..jsi zbytečností na tomto světě..nikdy jsem tě nemiloval…ale vždycky tě budu nenávidět…jsi jen přítěž společnosti..jsi naprostá nula…." Ozvalo se a v zápětí ten tajemný "někdo" položil mobil.
"Andy co se děje?….kdo to byl?" zeptám se kamarádky, když vidím její vystrašený výraz….
"Ale to si někdo asi spletl číslo, nějaký dement..kecal hovadiny..jsem mu ani pořádně nerozuměla…tak pojď jdeme něco zpapkat…" snažila se to zamluvit, ale já jsem věděla, že ten telefonát něco znamenal, ale nechtěla jsem se v tom rýpat, tak jsem na to raději chtěla zapomenout…
18.10 2006 (9,00am)
Poslední den kdy jsem tu byla…mě se zase nebude chtít pryč…jedu za pouhé dvě hodiny a vůbec se mi nechce opouštět tohle nádherné místo a už vůbec ne tuhle nádhernou osůbku….
"Lásko on ti zase někdo volal?" zeptám se Andy, když vyjde z kuchyně. "Ne proč?" řekne Andrea, ale lhala..zase jí volal ten známý neznámý..myslím, že je to Bill…možná jí vyhrožuje…ale co to plácám na to by se nezmohl…. "Tak fajn…pojď jdeme něco dělat…třeba se jen projít….je to zase nadlouho naposledy…" řekla jsem smutně…
"Máš pravdu jdeme ven…je to naposledy…" odvětila..
V tu chvíli mi ani nedocházelo co řekla, ale později jsem pochopila celou souvislost s jejími slovy…
Celý den co jsem s ní byla se chovala jako bych odjížděla navždy, jakoby jsme se neměli už nikdy vidět…nechápala jsem, ale bylo příjemné slyšet to co ke mně cítí…já jsem jí vše také řekla a než jsem nastoupila znovu do autobusu tak jsem jí řekla, že jí nechci opouštět a ona na to: "Já jsem s tebou pořád v tvém srdíčku, v tvých myšlenkách a až jednou umřu, tak ty budeš žít a já budu tvůj strážný anděl a nikdy tě neopustím. Miluji tě a budu vždycky s tebou." Když jsem tohle slyšela bylo mi ještě smutněji než předtím…začala jsem si v hlavě přehrávat všechno co jsme spolu zažili a když jsem jí objímala na rozloučenou cítila jsem, jakoby to bylo naposledy co slyším její tlukot srdce…
A taky že bylo…už nikdy jsem neslyšela její tlukot srdce, už nikdy jsem neslyšela její hlas…už nikdy…a to si budu vyčítat do konce mých dnů….
11,00pm
Jsem doma…cesta zpět netrvala tak dlouho jako cesta tam…
Myslím, že tyhle dny byly ty nejhezčí v mém dosavadním životě…
Bože ano byly…teď o padesát let později mi nezbývá než plakat…ale už nemám dost slz, už nemám dost sil plakat…mé slzy dávno uschly, stejně jako mé staré tělo a srdce…už nikdy se do něj láska nevrátila…
20.10. 2006 (kolem 11,00am)
Na tento den jsem se nějak moc netěšila, čekala mě písemka z matematiky…o přestávce mi najednou zazvonil telefon… koukla jsem se na displej a tam stálo "Tatínek Andílka" co mi asi chce pomyslela jsem si…ale často mi Andy volala z jeho telefonu, tak jsem to zvedla a řekla: "Ano prosím?" "Dobrý den, jsi to ty Petro." Ozval se táta Andy a já jsem jen udiveně řekla "Ano..potřebujete něco?" řekla jsem netrpělivě… "Nevím jak ti to říct..je to tak těžké…" a začal plakat…no teda něco se muselo stát Andy, když mi to volá… "Stalo se něco? Stalo se něco mému andílkovi?" začínám být nervózní.. "No právě…ona…" "Co?????" naléhala jsem "Ona dneska ráno spáchala sebevraždu…." Dořekl a já jsem neměla slov….nedokázala jsem nic říct…nedokázala jsem přemýšlet , jen mi hlavou blesklo všechno to, co jsme spolu s Andreou zažili…. "To nemyslíte vážně, jak a proč?" vysypala jsem ze sebe.. "Vzala si nějaké prášky a našli jsme jí v parku…" prohlásil a položil telefon… "Halo??," řekla jsem zoufale.. "V parku…bože ona zemřela na našem místě…musím tam….musím…." začala jsem tam křičet… zvonilo…vzala jsem tašku a bylo mi jedno jestli budu mít problém, ale prostě jsem musela pryč…doběhla jsem domů a tam jsem vzala pár věcí, peníze a napsala jsem mámě vzkaz… letěla jsem rovnou na nádraží
20.10 2006 (1,00pm)
Beznadějně tady čekám na další spoj do Opavy, ale nic nejede…mám strach co se bude dít, mám neuvěřitelný vztek a zároveň mám chuť se vším skoncovat, stejně jako….o bože jako moje slunce…jak jen člověk může žít bez slunce, jak budu žít bez srdce, které ve mně tlouklo, jak mám žít bez naděje, kterou mi tak dávala…jsem absolutně na dně…vzala jsem telefon a nevím proč jsem zavolala Tomovi….
"Prosím…" ozval se, bože v tuhle chvíli jsem nenáviděla každého….
"Ahoj Tome, to jsem já Petra.." řekla jsem znuděným hlasem
"Lásko ty si se ozvala….víš já myslel, že od té doby co vyšly ty noviny si na mě zapomněla a jak to že mi voláš? Jejda a Bill říkal takové věci o Andy…já věděl, že to není pravda…" začal jásat..
"Tome já se neozývám kvůli tobě, ale jen jsem ti chtěla říct ať vyřídíš Billovi, že má to co chtěl….konečně se jí zbavil…už mu nebude dělat problémy, už nikdy….a tebe už nechci nikdy vidět Tome Kaulitzi…všechno se stalo taky díky mě a tobě…chci být navždy sama….už nikdy nechci vidět tvojí tvář…a tu Billovu…řekni mu, že je to jen obyčejná schránka člověka…protože on není člověk..je to ďábel…a ztělesněné sobectví….nenávidím vás dva…jak jste mi to mohli udělat..je konec Andy je mrtvá a já s ní…." Řekla jsem a položila telefon
To bylo naposledy kdy jsem ho slyšela…
Jsem zde….nemá pro mě kdo přijet, nikdo mě nevítá…jdu pěšky až k nim domů…je to poměrně daleko, ale v tuhle chvíli v sobě nacházím tolik síly, že to ani není možné…
Zazvoním u jejich domu, z něj vyjde její maminka a za nimi zbytek rodiny….nevím proč…ale cítím, že sem patřím víc, než domů…musím být teď tady… Nic jsme nikdo neřekl…jen jsme se objímali a plakali…
11,00pm
Je noc a její tělo je stále v domě…o bože jak dlouho….sedím u jejího těla a přeji si jen jedno…smrt i pro sebe…ale něco mi říká, že to nesmím udělat…nesmím…Andy vždycky věřila, že každý člověk má na zemi svoje poslání a až ho splní tak může odejít….jo a jaké měla ona, že odešla tak mladá…myslela jsem si….bože jak já ji nenávidím za to co mi udělala….stále slyším její poslední slova…. "Já jsem s tebou pořád v tvém srdíčku, v tvých myšlenkách a až jednou umřu, tak ty budeš žít a já budu tvůj strážný anděl a nikdy tě neopustím. Miluji tě a budu vždycky s tebou." O můj bože…lásko moje kde jsi…kam si takhle zmizela…nemůžu žít bez slunce, bez toho všeho co si mi kdy dávala…najednou jsem si všimla něčeho, čeho si všimne jen ten kdo Andy opravdu znal….na její ruce nebyl náramek, který jsem jí dala, když jsme se poprvé viděli….bylo mi to divné, tak jsem šla na místo kde zesnula.. Procházela jsem se parkem a zjistila, že ona zemřela na našem místě..na místě kde jsme si poprvé řekli do očí co k sobě cítíme…byla tu lavička, na které jí našli…na lavičce byl vzkaz: "Jen ten kdo mě znal pochopí…"
Tenkrát jsem nechápala co tím myslí a byla jsem na ni naštvaná, dneska už vím, proč se to muselo stát a už ji chápu….
Šla jsem dál uličkou pod starým kameninovým mostem a tam byl na větvičce pověšený náramek ode mě….a u něho vzkaz, který pečlivě zastrčila mezi kostky stěny mostu…vytáhla jsem ho a začala číst, přitom jsem v ruce stále svírala její náramek…
Ten dopis si pamatuji stále stejně…jako tenkrát…je to to poslední co po ní mám…
PRO MÉ SLUNCE, MOU NADĚJI, MŮJ ŽIVOT
Lásko nezlob se, že odcházím, ale můj život došel k samému konci.
Jsem opravdu rozhodnutá udělat další krok….tentokrát budu riskovat, protože z tohoto nevede cesta zpět. Jestli chceš znát důvod, zeptej se Billa…lásko mrzí mě, že jsem ti vždy neřekla pravdu…telefonátů bylo celkem 15…všude bylo to, jaká jsem nula a zbytečnost na tomto světě a já jsem si uvědomila, že moje poslání bylo získat tebe a zničit Billa, myslím, že obojí se mi povedlo, ale jen jedno mi přináší potěšení a kupodivu je to zničení Billa, protože od tebe odcházím velice nerada, ale já vím, že se shledáme, jednou možná ..počkám na tebe…a ty pamatuj žij každou minutkou toho krásného života co máš a nezoufej já se vrátím v jiných podobách…ve slunci, větru, když bude pršet a sněžit….Miluji tě a jsi to čemu se říká dokonalost….nepotřebuješ mě,a proto už odcházím..prosím uschovej si to co jsem ti sem dala. A nikdy na mě nezapomeň..moc tě miluji slunce moje…odcházím tam kde tě budu mít stále při sobě…MILUJI TĚ.!
O bože…co si mi to udělala Andy….sekla si se o veliký kus…já tě potřebuji jako nikdy…potřebuji tě vedle sebe…tak : "PROČ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!"
Křičela jsem všude……
Dneska je 20,10 2056….je to přesně padesát let co Andy vydechla naposledy…od doby co byl její pohřeb jsem žila v Opavě…odešla jsem od rodičů a až do 18 jsem žila u Andreiných rodičů…myslím, že přes to, že to pro naše bylo těžké mě pochopili…Nyní jsem na Floridě…byla to země, která vždy mě a Andy lákala, ale nikdy jsme tu spolu nebyli…Její vzpomínku mám navždy v srdci…a co se stalo s Tokio Hotel? Další noviny otiskly sebevraždu Andy, jelikož na předchozích fotkách byla ještě s Billem, každý ho pak zavrhoval a nakonec to skončilo tak, že Bill odešel z kapely a myslím, že v roce 2032 ho zatkli za užívání cocainu. Tom se nikdy neoženil a před rokem zemřel na rakovinu jater…o ostatních členech skupiny nic nevím…Já žiji sama…už padesát let…moje první a zároveň poslední láska vyhasla s Andreiným životem…navždy budu mít její vzpomínku v srdci…Můj život je vlastně jedna velká VZPOMÍNKA!

Vzpomínka IV.

4. listopadu 2006 v 19:25 | simone |  Vzpomínka
Je podzim a já jsem se od telefonátu s Tomem nebavila ani s ním, ani s Andy…je mi moc smutno a je to vidět i na mých výsledcích ve škole…naši si se mnou neví rady..bojí se abych neudělala nějakou pitomost…ale to nejde…já nemůžu…tolikrát jsem seděla a přemýšlela jaké by to bylo zase vidět tu krásnou zahradu v Opavě…být s ní a radovat se, že jí mohu obejmout…bože jak já jí miluji…
Je večer a nemám co dělat tak si zapnu televizi….prohlížím programy a najednou vidím na Vivě rozhovor s Tokio Hotel plus velké odhalení Billa Kaulitze..tak to tam nechám a jdu si zatím pro zmrzlinu…
To co jsem viděla a slyšela bylo to nejbolestivější co jsem kdy slyšet mohla….
"Tak pane Kaulitzi…máte nějakou novou přítelkyni?" zeptala se moderátorka…
"Ano, jsem moc rád, že jí můžu zveřejnit zrovna dneska…je to opravdu cool člověk.." odpověděl Bill
Nastražila jsem oči, uši a v duchu jsem si říkala, tam přece nemůže jít Andy…to je blbost..neumí německy a navíc on jí nechce….a měla jsem pravdu ta co přišla byla pravá barbie a on o ní řekl…
"Je to ta nejkrásnější a nejúžasnější holka jakou jsem kdy měl…bez ohledu na jakoukoli předtím…"
"Takže to že jste měl něco s dívkou z ČR není pravda….?" Zeptala se moderátorka a já jsem čekala co řekne
"Jak jste na tohle mohla přijít? Ne nikdy jsem neměl nic se žádnou Češkou a ještě to tak…slyšel jsem že jsou to prý hodně sobecké dívky…" prohlásil o našem národu…v tu chvíli ve mně vařila krev…viděla jsem v televizi Toma jak je naštvaný a došlo mi, že ke mně asi stále něco cítí, ale teď jsem myslela hlavně na Andy…vzala jsem telefon a odvážila jsem se jí zavolat…
"Halo?" zeptá se tím krásným hláskem..
"Ahojík Andy to jsem já Petra…" řekla jsem s nadšením v hlase
"No nazdar, co potřebuješ…"začíná být hrubá
"Promiň jestli tě obtěžuji tak zavěsím, ale neviděla si teď rozhovor na Vivě s Billem?" ptám se opatrně
"Neobtěžuješ, ale bojím se ….ne neviděla a proč?" je zvědavá
"Víš co tak já přijedu na víkend a vše si vypovíme?"
"Tak dobře řeknu to mamce…takže zítra?" a já jen odpovím "Ano" na souhlas….
Druhý den…
16.10 2006 (6,00am)
Je velmi brzo ráno a já nasedám na autobus do Opavy, cesta je nesmírně dlouhá celých osm hodin…ale za to abych pak znovu viděla Andy to stojí, i když nemohu zapomenout na to co se stalo před skoro dvěma měsíci…
16.10 2006 (kolem 4,00pm)
Právě jsem dorazila na nádraží a už vidím Andy se svým tatínkem jak na mě čekají…přijdu k nim a pozdravím: "Dobrý den a ahoj Andy.." řeknu velmi opatrně a nesměle… reakce Andy mě velmi překvapí: "Nazdar…" zakřičí a obejme mě…tak nevím co si mám myslet…ale jsem moc ráda, že není nasupená a že to snad všechno proběhne v klidu…
U nich doma
Jsem v tom známém pokoji a před očima se mi míhají chvilky strávené zde v létě…posadím se na postel a Andy vedle mě…
"Víš chci se ti omluvit, za to co jsme si tenkrát řekli, moc mě to mrzelo a myslím, že kvůli takovým věcem jako jsou kluci se nemusíme nenávidět…já tě miluju Andy a nechci tě už nikdy ztratit…"začala jsem plakat a Andílek se ke mně přidal: "Ani já nechci aby všechno skončilo..je to těžké a taky moc bylo žít takovou dobu bez jakéhokoli kontaktu s tebou, ale teď jsi tady a všechno si vynahradíme…" a objali jsme se…jsem moc ráda že je všechno v pořádku…
"Andy, ale já ti musím něco říct…musím ti říct to co jsem viděla…ale nejdříve..jak si na tom s Billem?" ptám se opatrně..
"No já nevím od té doby se mi neozval…ale já myslím, že když se mu ozvu já bude moc rád, asi má moc práce..nebo tobě se snad Tom ozývá?" zeptala se "No ne, protože my jsme se rozešli…a nechci se k tomu vracet.." a smutně jsem sklopila hlavu. "Promiň to mě moc mrzí..tak povídej co si chtěla…??" zvědavě kouká.
"Andrejko včera dávali na Vivě rozhovor s Billem a tam on řekl……." Začala jsem jí to doslova citovat, jelikož na něco takového jsem nemohla zapomenout. Jakmile jsem to řekla tak Andy vzala telefon a beze slova vytáčela jakési číslo, něco mi říkalo, že volala Billovi…a měla jsem pravdu…
Tohle bylo to nejtěžší období v tomhle všem….ona nebyla tak silná, jak jsem si myslela
"Halo, Bille?" řekla Andy… "Jo čau kotě co potřebuješ…" odpověděl ten egoista. "Si děláš srandu?? Čau kotě? Co si o sobě vlastně myslíš?" začala Andy… "Hej hej hej…jako klid jo…co se jako děje…se mi neozveš takovou dobu a teď na mě začneš takhle vyjíždět?" zdá se mi to nebo je ten kluk fakt takový idiot? "Co? Tak počkat..já nevím kdo se tu neozval skoro dva měsíce…a když tak si mi alespoň mohl napsat, že je prostě konec a tečka a ne ze mě dělat idiota před miliony lidí v televizi, když si představíš svojí novou přítelkyni a ještě to co si řekl o mě? Ne Bille Kaulitzi, tak tohle si nezvykej….ráno o našem vztahu bude vědět každý o to se postarám….nazdar Kotě.." vyhrkla Andy a já ani nevěděla co tím zase myslela…hlavně ať neudělá chybu..
"Ale co chceš dělat???" křičel ještě Bill, ale už mu na to nikdo neodpověděl…
Bože byla to chyba…měli jsme to nechat..proč jen jsme to dělali…měli jsme toho idiota nechat na pokoji…ne proč….
Hned po jejich telefonátu šla Andrea k počítači a začala tam něco tvořit…z pár pohledů na její monitor mi došlo co vyrábí…chtěla prásknout jejich vztah…prostě napsala e-mail a dodala k němu i fotky..byly to fotky, když tu za námi byli je tam i Tom a já…ale ona nás raději odřízla…nechtěla asi dělat potíže i Tomovi…a v tu chvíli jsem dostala neuvěřitelnou chuť s ním mluvit…ale ovládla jsem se…
Andy na jejím díle pracovala celý zbytek dne…několikrát jí volal Bill, ale ona to ignorovala…
3,00am
Je noc a já nespím…stále čekám až si ke mně přijde lehnout Andrea, ale nic…jsem tady už dobré dvě hodiny sama v posteli a přemýšlím nad mým vztahem s Tomem a vlastně nad tím co jsem k němu cítila nebo stále cítím? Kdo ví, ale už to nejde takhle dál….musím se jednou rozhodnout… "Peťo?" zavolá na mě Andrea.. "Ano? Potřebuješ něco zlato…" odpověděla jsem jí.. "Jo už to mám a chci tě mít u toho až to do těch novin odešlu…." Řekla a šibalsky se usmála… šla jsem za ní..odeslali jsme to spolu asi do 25 německých novin…myslím, že tohle nám Bill jen tak nezapomene…

Vzpomínka III.

4. listopadu 2006 v 19:24 | simone |  Vzpomínka
"Hele víš kdo mi teď volal?" zeptá se mi celá šťastná Andy. "No tak to fakt netuším, ale nenapínej a povídej!" řeknu se zájmem. "No Bill!" a v tu ránu úsměv co jsem měla na tváři mi hodně rychle zmizel. "To si děláš srandu, to není možný. Ten sobec se ti najednou ozval jo?" začala jsem ironicky, ale Andy to bylo v tu chvíli jedno. "Jo a chtějí sem přijet…no víš do Opavy, tam si najdou nějakej hotel budou tu pár dní…já se tak těším!" začne zasněně skákat po zahradě a já se jen optám: " Jak si to myslela ..NAJDOU A CHTĚJÍ?.." vyvalím na ní oči a ona jen s úsměvem řekne: " No přijedou za námi všichni….i když kdyby přijel jen Bill tak by to taky nevadilo!" tu poslední větu fakt přidávat nemusela, ale celkem se mi zvedla nálada, když jsem věděla, že přijede taky Tom.
22.8 2006 (9,00am)
Tak a je to tu. Mají dneska přijet a já jen doufám, že zase nebude Andy jiná, jako před tím. Jeli jsme před hotel, kde měli být ubytovaní.
"Jsme tu!" řekla sebevědomě Andy. "Jo to vidím." povzdechla jsem si. "Ahoj…" řve na mě Tom už ze schodů… Ani nevím proč, ale rozběhnu se a skočím mu rovnou do náruče. "Moc si mi chyběla, ale teď jsem s tebou…" "Konečně…" jen pronesu a úplně spontánně ho políbit. Já vůbec netuším co to se mnou zase je. "Jestli takhle na mě působí každý kluk, tak to se mám na co těšit." Řeknu si pro sebe a dál už to neřeším. Kousek vedle nás se vítá Andy s Billem. "Oh to je tak srdečné až se mi z toho dělá špatně." Pomyslím si, ale netroufnu si to říct nahlas.
Po opravdu srdečném přivítání nás kluci táhli nahoru do pokoje….ale nebyly v tom žádné zvrhlé úmysly….
Ne tenkrát ne…ale jen pro zatím…
"Tome můžu s tebou mluvit o samotě?" zeptám se tiše. Tom se na mě jen překvapivě koukne a už mě bere za ruku a jdeme k němu na pokoj.
Ani nevím co mě to popadlo, ale potřebovala jsem najednou být s někým jiným než s Andy. Dosti mě to samotnou děsilo a nikdy jsem si nemyslela, že takové myšlenky mi někdy projdou hlavou.
"Co si potřebovala?" zeptal se mě, jakmile se za námi zavřely dveře. "Víš…no já ani nevím, prostě jsem s tebou chtěla být sama." vyhrkla jsem, ale já jsem to nemyslela tak , jak to on pochopil, protože ve chvíli kdy jsem to dořekla mě políbil.
"Tome, počkej…ne tohle nejde…já jsem tě chtěla jako kamaráda…víš já nevím co se to se mnou v poslední době děje, ale…" "Jo tak to jsme dva ..já , no ty poslední dny jsem byl jak tělo bez duše…" odpověděl mi chápavě Tom a já jsem doufala, že to myslel tak jako já, ale opak byl pravdou…Je fakt, že se mi hodně líbil, ale asi jsem k němu necítila to, co on ke mně. "Víš , Peťo já tě miluju, ale dlouho dobu jsem si to nechtěl připustit….bál jsem se ti to říct, protože jsem si myslel, že mě odmítneš, ale teď vím, že asi ne???" dořekl to a podíval se na mě těma nejkrásnějšíma čokoládovýma očima. K tomu ještě ten jeho andělský úsměv a to jak pozvedl obočí, prostě jsem nemohla…nemohla jsem mu říct, že si vůbec nejsem jistá tím co k němu cítím….
Bylo to tak těžké, ale teď nelituji toho co jsem náhle řekla…..
"Tome, já…." "Ano????" zeptal se a blížil se ke mně. "Já tě taky miluju…" řekla jsem, ale nebyla jsem si svým rozhodnutím vůbec jistá….
Tom byl, ale pohotový a než jsem stačila cokoli dalšího říci tak mě začal líbat…
Nevěděla jsem co dělat, ale cítila jsem se jako v sedmém nebi. Neskončilo to jen u něžných polibků, které jsem s chutí Tomovi oplácela, ale strávila jsem s ním celý zbytek dne, a dokonce i noc. Byla to ta nejlepší noc, kterou jsem kdy s kým zažila, něžná, romantická, trochu zdrženlivá, ale přesto velmi vášnivá. Chvílemi jsem se cítila, jako by to bylo mé poprvé, ale nebylo.
"Miluju tě…." Opakoval mi stále, když jsme leželi nazí vedle sebe.
"I já tebe, ale bojím se…" řekla jsem a on si mě vytáhl nad sebe.
"Čeho se bojíš? Nejseš si jistá, že mě fakt miluješ? Toho se bojíš? Jestli jo, tak mi to řekni…" a smutně sklopil zrak.
"Ne teď jsem si už jistá, že tě opravdu miluju, ale co budeme dělat, já jsem z Plzně je to tak daleko. Ty jsi nejžádanější kluk v Evropě. Uvědomuješ si to vůbec? Myslím, že bychom to měli skončit dokud je čas, pak nás to bude bolet ještě víc. Přiznej si jedno, že tahle láska nemůže existovat a ani vyjít,,,," řekla jsem a posadila se.
Tom na mě jen nevěřícně koukal a zřejmě nemohl pochopit, stejně jako já, jak jsem něco takového mohla vůbec říct. Chvíli přemýšlel a vypadalo to, že vede velký boj sám se sebou. Myslím, že kdyby mě tolik nemiloval, tak mě snad seřve.
Ale on řekl: "Ať už to má cenu nebo ne, já v tom chci pokračovat. Mám tě moc rád a nevím proč bychom si měli kazit další dny naším rozchodem…"
Tahle věta mi tenkrát stačila, ale dneska vím své….
Andy s Billem strávila noc také, ale já jsem z toho jejich vztahu neměla moc dobrý pocit a něco mi říkalo, že Tom se mnou v tomto nesouhlasí.
"Tak co vy, s Billem? Jak je to mezi vámi?" zeptám se opatrně Andy.
Ona se jen sladce koukne a začne mi vyprávět : " Víš nikdy jsem nepoznala takového človíčka jako je Bill…on je tak….." a začala mi ho předvádět, jako by ho viděla v růžových brýlích…
Bože tuhle chvíli jsem nesnášela…to na mě naprosto zapomněla? Nevím, ale to co se stalo na to tak trochu nasvědčovalo…
Ty dny co jsme byli s dvojčaty utíkaly rychle…najednou přišlo další loučení a já myslela, že to bude daleko jednodušší než to opravdu bylo..
Že bych ho vážně milovala? Ptala jsem se sama sebe, když jsem líbala Toma na rozloučenou. "Prosím slib mi, že tohle není konec…" řekl mi, když už opravdu odcházel…
"Není to si piš…nikdy není konec.." řekla jsem a nechala jsem ho jít…
Vedle mě stála uplakaná Andy a Bill, který už taky odcházel…
"Zlato, miluju tě…to si pamatuj…jasný?" zeptal se Bill, ale přišlo mi to trochu hrubé na romantika
"Budu Bille…navždycky budu.." odpověděla uplakaná kamarádka a políbila ho
"A co bude teď s námi?" optávala se stejně jako já.
"Uvidíme jak to osud namíchá, miluju tě a to stačí.." řekl Bill chladně a nastoupil do auta.
Od té doby bylo všechno jinak…
"Andy tak pojď domů…." Řekla jsem když jejich auto zmizelo definitivně v zatáčce..
"Nech mě být, chci být sama…slyšela jsi nech mě…" rozkřičela se na mě. Tak tuhle reakci jsem opravdu nečekala…bylo mi moc smutno tak jsem šla do "svého" pokoje a tam jsem si pustila svoje oblíbené ploužáky… asi po deseti minutách mi zazvonil telefon…
"Ahojky lásko…" ozvalo se
"Ahoj Tome…" odpověděla jsem sklesle
"Ale co je ti? Nejsi snad ještě smutná z toho odjezdu…lásko.."
"Promiň Tome, ale ráda bych byla úplně sama…pohádala jsem se s Andy a moc mě to mrzí…mám jí strašně ráda a ona na mě křičí, jako bych byla ten nejhorší ….přitom já jsem se snažila jen pomoct a utěšit jí, když jí Billínek tak rychle odjel…debil jeden.." ulevila jsem si
"Lásko, ale co to má znamenat? Ty nemáš ráda Billa a proč si taková?" začal vše házet na mě..
"Tak dost, tohle nehodlám poslouchat…jsi pryč sotva půl hodiny a už mě napadáš? Ne dost…nazdar Tome Kaulitzi!" zakřičela jsem do telefonu a položila mu to. Tom jen smutně odložil mobil a dál se věnoval dlouhé cestě do Německa. Zatím co Bill si psal e-mail pro svojí "fanynku"…
Poprvé se zmiňuji o Ann, to ona za vše vlastně může…ona změnila celkově můj život, ale kdyby nebylo Billa, tak to nebylo takové….
Proč já, doprčič komu jsem co udělala…tady už nebudu…jedu domů…říkala jsem si sama pro sebe, vzala jsem mobil a vytočila číslo mého tatínka…"Tati? Můžeš přijet už zítra?" zeptala jsem se se smutným tónem v hlase… "Jasně zlatíčko a proč? Stalo se něco?" staral se táta.. "Ne, jen prosím přijeď, já mám ještě doma moc práce a takhle to nestihnu, víš?" snažila jsem to zakecat.
A druhý den táta opravdu dorazil a já jsem už měla kufr v autě, když ke mně přišla Andy…
"A tohle má být konec?" zeptala se, ale nevěděla jsem jestli je to smutné nebo naštvané.
"Proč myslíš??" odpověděla jsem další otázkou
"Nechci to takhle skončit, jen kvůli tomu, že ti vadí, že jsem s Billem." Řekla a já v tu chvíli totálně zkoprněla…
"Cože prosím??? Mě že vadí, že jsi s BILLEM???" koukala jsem na ní jak debil.
"No a ne snad?" ptala se
"Ne je mi to jedno…máš ho ráda máš….a mě je ukradený každý s kým jsi…." Řekla jsem nasupeně, ale ona to špatně pochopila
"Takže jsem ti ukradená i já? To si chtěla říct…no jo co jsem mohla čekat od holky z internetu…." Otočila se a odešla…
Smutkem jsem nemohla ani otevřít pusu a tak jsem jí nechala odejít..sedla jsem si do auta a začala brečet…táta byl velmi loajální a nechal mě, nevyptával se nic…byla jsem ráda…Přemýšlela jsem o tom co jsem řekla…co jsem udělala a začala jsem si uvědomovat, že teď nemám nic..Nemám kluka, nemám životní kamarádku…nemám ani svůj sen…jsem prázdná…a v tu chvíli kdy mi v tom autě všechno došlo mi volal Tom… jen jsem to zvedla, ale nic jsem neřekla… "Ahoj lásko…prosím omlouvám se…měla si asi pravdu, Bill se sešel s jinou a já mám o Andy strach…lásko nenechávej mě takhle…já nechci s tebou nikdy skončit…prosím odpusť mi to…já jsem takovej idiot..MILUJU TĚ.." když tohle dopověděl skoro jsem už plavala v slzách… "Tome já tě taky miluju, ale nemůžu jen tak zapomenout na to co se stalo…a s tím Billem…už je mi to vlastně jedno…s Andy jsme to ukončili…sice ve zlém, ale jinak to nešlo..myslím, že raději skončím i s tebou..nechci tě dál trápit a sebe taky ne.."odpověděla jsem a plakala dál….
"Tak nás netrap…neopouštěj mě….Petro já tě miluju prosím neděj mi to…prosím…" zoufale mi tohle stále opakoval…
"Vidíš? Tom Kaulitz o něco prosí…a dokonce o lásku..jak je tohle možné? Ne, musíš být tím starým Tomem a proto to skončíme….mám tě ráda a navždy ve mně zůstane obrovská vzpomínka…ale nic víc…ukončením tohoto telefonátu se staneš jen vzpomínkou….ale MILUJU TĚ a mrzí mě že ti to říkám teď a takhle…" dořekla jsem a položila znovu telefon…
Tak byl konec…udělala jsem tenkrát možná chybu, ale nelituji toho…nikdy…
Dny letěly a najednou přišel podzim….

Tváře života II.

3. listopadu 2006 v 17:02 | simone
Nakonec jsme se zacali hadat. Kvuli malickostem. Casto jsem tu hadku vyprovokovala ja. Vetsinou slo o muziku.Ja jsem na tu situaci reagovala hlasite a agresivne. Sestra ale byla naopak cim dal tissi a litostivejsi. Sama presne nevedela proc je ji smutno. Ale kazdou chvili mluvila o tom, ze by se chtela prestehovat zpatky k otci. Pripadalo mi to uplne prasteny po tom vsem, co jsme s nim skusili. Ale on nam ted skutecne navrhoval aby sme se k nemu vratili. Byl jako vymeněnej od ty doby co jsme se odstehovaly. Mel mladou pritelkyni a dokonce mi dal i novou dogu, fenku.

V ty dobe mi bylo 12let, zacaly mi rust prsa a taky jsem se zacala zajimat o kluky a vubec o muzsky.Pripadali mi divny. Vsichni se mi zdali surovi. Starsi kluci na ulici, stejne jako otec a svym zpusobem i Klaus. Mela jsem z nich starch. Ale fascinovali me. Byly silny a meli moc. Byli takovy jaka jsem vzdycky chtela bejt. Jejich moc, jejich sila me v kazdym pripade pritahovala.

Zacala jsem si fenovat vlasy. Trochu jsem si je pristrihla a scesala na stranu. Vymejslela jsem ruzny ucesy, protoze mi vzdycky vsichni rikali ze mam hezky dlouhy vlasy. Odmitla jsem nosit ty hloupy detsky kostkovany kalhoty a chtela jsem dziny. Dostala jsem je. Chtela jsem boty na vysokym podpatku. Matka mi dala jedny svoje stary.
V dzinach a botech na podpadcich jsem se skoro kazdej vecer courala do deseti po ulicich. Pripadalo mi ze me doma nechtej. Ale svoboda kterou jsem ted mela se mi libila.. Snad mi ty hadky s Klausem i k necemu byly. Dodavaly mi pocit sily.
Sestra to uz dal nemohla snaset a udelala pro me naprasto nepochopitelnyho, prestehovala se k otci. Opustila matku a predevsim me.

Byl uz konec prazdnin. A proto jsem sla do svy novy skoly. Takze jsem hned zacala s ulejvanim.
Pripadala jsem si v ty novy skole desne cizi. Ve tride uz se uzavrely pratelstvi a vytvorili party. Ja jsem sedela sama. Vubec jsem ty skole neporozumela. A uz se mi to taky nikdy nepovedlo.

Pentagramy a bafomety

3. listopadu 2006 v 16:21 | Hanulka |  Satanismus
hmmmmmm satanismus je velmi zajímavý..prot ho sem také dávám