Básně

Fakt pěkná :)

18. ledna 2007 v 22:39 | Loenah
Před začátkem času,
Chlapec do kamene vytesal,
Že již nechce býti sám.
Před začátkem času,
Chlapec do kamene vyškrábal,
Že už nemůže milovat jen klam.
Tu vyšla dívka,
Překrásná jak sen,
Tma byla blízká,
On vyprostil ji ven,
On dívku zbožňoval,
Zbožňoval ji dost.
On dívku miloval,
Miloval ji moc.
On psal jí básně,
Jen tak z radosti.
On psal je krásně,
Ze zamilovanosti.
On kvůli ní moc trpěl,
Ona si toho nevšimla,
On už ničehož nechtěl,
Ona už ho nechtěla.
Chlapec miloval až moc,
Života sílu vyčerpal,
Pro chlapce přišla noc,
Chtěl, aby ho někdo miloval.
Když si vše přečetla,
Co do skály vytesal.
Všechno si hnedka vyčetla,
Vždyť on ji zbožňoval.
Když si všechno přečetla,
Co do skály vyškrábal,
Okamžitě se proklela,
Vždyť on jí miloval.
Když takto teskla,
Na kámen slza skanula,
Ta skála praskla.
Tu vyšlo světlo světa,
Začal čas,
Ona se ho lekla,
Chodí kolem nás,
Je to láska a její prokletí?
Dávat ji všem, dokud čas poletí

Báseň

18. ledna 2007 v 22:39 | hanulka
V jejích očích vidím
proč se tak stydím
živoucího světa lásku
v duševní vyrovnanosti krásku
nesmírnou hrdost
mudrcovu moudrost
velkou radost
mysli mladost
pradávné štěstí
nespadaného listí
z odvahy štít
a může klidně žít
morální sílu
nad škodolibostí výhru
velikou moc
která rozzáří noc
prastaré hvězdy
zářící nad hvozdy
mocnou touhu
mléčnou dráhu
stříbrný květ
nádherný svět
spalující vášeň
kvetoucí třešeň
ohromnou péči
která dotykem léčí
nezničitelnou víru
vše v barvě víru
podobá se výru
mizícího ve vodním víru
tvých slz
nad bolestí
lidskou hloupostí
nad padlími stromy
poraženými stroji
nad padlím zvířetem
zabitým majetkem
kvůli pravým kožichům
k žádným užitkům
nad zkázou pralesů
k výrobě rolexů
nad padlým obrem
kvůli šperku dobrém
nad padlími hladem
kde leží jídlo ladem
nad rasovou nenávistí
rozdanou mužskou pěstí
nad častou nevěrou
přemrštěnou pověrou
nad hrozným nápadem
,,někoho napadnem
vraždit se půjdeme
a ve válce zajdeme"
nad zabitými vírou
s náhrobkem,,země s dírou"
nad zrazenou láskou
očima zalepenýma páskou
nad zničeným dnem
diktátorovým snem
A teď ty
popiš její rty.

Láska a nenávist

18. ledna 2007 v 22:38 | hanulka
Naslouchám větru jak mi našeptává,
Svět se mění, roste tráva
blíží se válka!
Roste tráva, svět se mění
Dlouží se stíny a dny temní
Válka brzy započne
A tak kolo dění roztočme
Ať obstojíme dokonce
Dožijem se ovace
Velká vojska povedem
Ale doufám, že vyhrajem
Protože proti nám
Budou větší vojska stát
Snad ubráníme se tmám
A budem hrdě bojovat
Když podlehnem nelidskému mámení
Snad dostaneme velké pocty,
Sáma láska se nám odmění
Na konci té velké cesty.

Báseň -pěkná

18. ledna 2007 v 22:26 | hanulka
Vlasy větrem vlají
Úsudek mysl kalí
Na skále jsem tě viděl stát
Začal sem se o tebe bát
Než sem stačil vykřiknout,
Zažil jsem chvíli nepěknou
Ty si padala ze skály
Já vykřilk do dály
Zlomila ses o kámen
A byl s tebou ámen
Běžel sem tě zachránit
Proč jsem tě nestih ochránit
Poškrábaný ostružím
Smrti snad nic nedlužím
Bohužel jsem to nestihl
Tvůj osud tě dostihl
Vzpomínal jsem na chvíli
Když jsem se s spolu líbali
Slzy se s krví mísí
Tvé tělo bezvládně visí
Krvavé vlasy odhodím
A naposled tě políbím
Do očí ti padají
Na nose mě šimrají
Na pohřbu jsem musel hrát
Že tě vůbec nemám rád
Kdyby to všichni věděli
Že jsem spolu chodili
Určitě by se chtěli ptát
Proč sis to chtěla udělat
Až tohle dopíšu
A své pocity zapíšu
Tak půjdu na skálu
A skočím ze žalu
Půjdu donebe
Tam jen protebe.

Smrt

20. října 2006 v 16:24 | Hanulka
Plakal, byl nemocen
Plakal, byl zdráv
Byl šťastný, plakal
Byl smutný, tak spal
Byl tu a byl tak sám
jít neměl kam, tak sám
vězněn svým smutkem
vězněn zdí samoty
zapomněl na radost
Nevěděl kudy kam,
věděl jak žít.
Ale žít bez štěstí?
Nežít a mít!
Zapomněl na sebe
zapomněl žít
Vzpomněl se na nebe
tam teď chtěl jít
Došel až na cestu
Zvládnu ji? zašeptal
Je to však cesta má?
To se už nezeptal
Šel cestou pořád dál
On přestal se bát
Cesta mu pomohla
zas pevně stát.
Nemá strach
může jít
teď může žít.
Šel cestu jiného
I ta mu pomohla
víc, než by pomohla
cesta ho samého
Měl tam jít?
Zůstat žít?
Stalo se!
Každý má svojí smrt
Každý však v jiný čas.
Čekej dál! řekla mu
řekla mu, když už spal.

Nespokojenost

25. srpna 2006 v 21:15 | simone
Nejsem spokojen s naším smírem,
jak kdyby byl stvrzen jen papírem.
Nač budu mít kamarádku jako jsi ty,
když cítím k Tobě hlubší city.
Nechci hloubat noc co noc v červeném víně
a nevěřit, že nejsi má přítelkyně.

Krev

25. srpna 2006 v 21:13 | simone
Další jizvy na rukách
Protínají křivky jemné kůže
Nedržela jsem v rukách růže
Jen papír básní, co jsem psala
Ani jsem se v nich nepoznala
Když jsem je četla podruhé
Ještě teď cítím chuť vlastní krve
Když se na povrch neústupně rve
A když se vpíjí do útrob Země
Celá ta síla najednou je ve mně
Tvé polibky a Tvé dotyky
Tak blízké a tak vzdálené
Ještě jednou smíš říci "ne"
A pak je konec
Konec všeho
A žádná slova nestačí
Chci utéct někam pryč
Ale je pozdě
I když nabírám rychlost
Je pozdě
Já to vím
Krev prýští ze všech ran
Je konec
Umírám
Jsi to Ty a taky já
A vše, co někdy znamenalo "spolu"
Vše umírá
V chladném západu slunce
Ještě ke mně vzepneš své ruce
A Tvůj pohled na chvíli
Mou zbabělou lítost posílí
Je konec a má krev
Stéká mi v proudech po zádech
Umírám
Už jen já a jenom já...

Zapomeň

25. srpna 2006 v 21:11 | simone
Zranilo mě to jak o trn píchnutí,
zabolelo to jak hadí uštknutí.

Copak mě zranilo?
Co mě to bolelo?
Bylo to jedno jediné slovo:ZAPOMEŇ!!!!
Na koho?
No přece na něho!
No a v mém případě na toho pravého

Zrádce

25. srpna 2006 v 21:08 | B.Kay
Zrádce
Byl jsi moje láska a ty to víš,
tak proč odešel jsi pryč?
Kam poděla se tvoje láska,
proč už nejsem tvoje kráska?
Vzpomínám na den, kdys mě zradil
a v našem parku jinou něžně hladil.
Ty krásné chvíle čas už dávno vzal,
na lásku už nevěřím, tys mi víru vzal.
 
 

Reklama