Jednodílové

Záhadná

2. října 2006 v 17:36 | simone
Jel jsem se svým bratrem a ostatníma ze skupiny domu v nasem aute. Huste prselo, byli jsme unaveni z koncertu. Poslouchal jsem zrovna svou mp3 a poklimbaval, ostatní se vesele bavili o zazitcich za uplynuly tyden. Nevim proc ale citil jsem mensi napeti…jako by jsme mělo něco stat…ale bude to jen pocit..jen pocit, rikal jsem si v duchu. Ještě par kilometru a jsme doma….sladky domove tes se
,,Heej Bille….Bille poslouchas me?'' volal na me muj bratr Tom
,,No..no?? promin..zamyslel jsem se'' odpovedel jsem mu koktave
,,Jo v pohode…jen sem se ptal: tesis se domu?''
,,To vis ze tesim..jo tesim'' znela ma odpověď…citil jsem se divne, nesvuj…nedokazal jsem se uz ani soustředit na hudbu a uz vůbec ne na rozhovor mezi klukama. Asi jsem nejaky presli…rikal jsem si.Za malou chvili jsem usnul…ani nevim jak ale usnul…
Ridic najednou zprudka zabrzdil…coz znamenalo probuzeni všech…prekvapene jsem se rozhlížel po aute a videl vydesene vyrazy svých kamaradu.
,,Davide? Davide co se stalo?'' ptal jsem se naseho ridice
,,Ja…nechapu to…na..na silnice stoji divka…ja..'' odpovedel cely se klepajíc se David
Coze? Divka? Řekl divka?
,,Co? Divka co by tady delala divka? V bource?'' zeptal se celkem rozzlobene Georg
,,Ano…je tady'' odpovedel David
Na nic jsem necekal a vysel ven do destive noci…David mel pravdu…uprostřed silnice stala divka….ozarovala ji svetla automobilu…mela dlouhe cerne vlasy…cernou mikinu a ryfle ale jinak naprosto promacena…
,,Co? Co tady delas?'' ptal jsem se ji
,,Ja..ja se stratila, měli jsme nehodu s mima kamaradama…potřebuji dojed na policii není tady signal…potrebuji pomoc' rekla klepavym a zaroven vystrašeným hlasem…az ted jsem si vsiml jeji rany na cele…kapka krve ji stekala po obličeji.
,,Pojd do auta…svezeme te na policii'' řekl jsem ji…nerekla na to nic jen se dala do kroku směr nase auto. Nastoupila a posadila se…sedl jsem si k ni bliz k oknu a podlaj ji kapesnik.
,,Davide…jed na policii…hned'' řekl jsem nahlas
,,Dekuju ze mi pomůžete…ja..nevim co bych delala'' podekovala divka..
,,A jak se jmenujes?'' ptal se Gustav
,,Jsem Victorie…Victorie Wolfova'' …mela tak krasny jemny hlas…musel jsem se na ni divat…na jeji jemne rysy ve tvari…na jeji ustraseny vyraz…..na jeji blede tvare jako by v nich nebyla zadna znamka zivota…ale to je hloupost….
Během cesty nikdo z nas uz nepromluvil ani slovo….
,,Tak jsme tady'' řekl David a všichni se otocili jeho smerem…..ale nase zdeseni nastalo když jsme se otocili zpet….ona…ona tady nebyla…nemohla utect to by jsme slyseli…tak kde tedy je? Na sedadle kde sedela jsem videl jen retizek s andelem….patril ji..
Sli jsme na policii ohlasit tu nehodu. Rekli jsme jim vse co nam Victorie rekla…i o jejim záhadném zmizeni ale veta kterou vyslovil ten policista…na tu nikdy nezapomenu..
,,Vite…. Victorie Wolfova a jeji pratele měli autonehodu to ano…ale jiz před 5lety…..vsichni zahynuli''

Krutá sláva

30. září 2006 v 11:48 | simone
Seděl v chladné světlé místnosti a sledoval dívku, která se mu před očima ztrácela.Bylo tam chladno a to prostředí na něj působilo tak uměle,nepřirozeně….Vyvolávalo to v něm prapodivné myšlenky….Hlavu si položil do dlaní a vnímal každý dívčin těžký výdech.Prameny vlasů mu padaly do obličeje a přitom plakal. Z očí mu tekly proudy černých slz…Byl úplně na dně..Jediná bytost, která ho dokázala pochopit, jediná dívka jeho srdce, jediná….Láska….A ony mu jí vzaly. Kdo ? Ty, o kterých se všude mluví….Ty, které stojí několik hodin denně před jeho domem, aby ho mohly vidět…Milující fanynky….Ty, které ho chtějí mít u sebe…Ty, které ho tak bláhově a naivně obdivují a prý snad i…Milují. Ale co je to láska ?? Může být láska chtít někoho jen pro sebe ? Ne..Láska je, když chcete pro druhého jen to nejlepší…Ale ony chtěly to nejlepší jen pro sebe…Proč ?? Proč to udělaly…Chtěly vidět, jak prosí ??Jak hodiny sedí u její postele a prosí za její život ?? Jak skoro nedýchá, když vidí její pobledlou tvář ??Proč…Jen chabá odpověď , která mu zněla v hlavě… "Jsi slavný…"Ano, sláva..Nejradši by se jí teď zbavil,ale jak ?Byla vůbec nějaká cesta zpět a pokud ano, mohl si jí dovolit ?Ano, mohl všechno, ale proč to neudělal dřív ?? Kdyby to vzdal dřív, tak…Tak by teď třeba byli někde spolu, ale…Byl by šťastný ??Přemýšlel.Vždycky pro něj hudba byla to nejdůležitější, ale pak poznal ji. Hellen…Každý její úsměv, který mu s takovou láskou dávala, pro něj znamenal celý svět…Každý její pohled, který mu věnovala a v kterém se tak ztrácel…Každé objetí, když mu plakala v náručí….Každou minutu, každý nádech a výdech který udělal…Vždycky myslel jen na ni,… Bláznivě zamilovaný,říkali mu. A on byl šťastný. Konečně…Jednou…Šťastný. Ale bylo mu to přáno ? Ne, třeba je jeho osud jen bezvýznamně bloudit životem bez nikoho..Sám…I když nechce. Nyní se jen díval jak odchází….Každá minuta jejího života teď pro něj byla to nejcennější, co měl…
Pevně jí stiskl ruku.Celým tělem mu projel ten nepříjemný pocit…Vrátil se zpátky do té doby..Na to místo…Ve svých myšlenkách….
Stalo se to večer. Dohodli se, že na něj počká v jednom baru. Šla sama. Proč taky ne ? Zamyslel se..Kdyby tenkrát šel s ní tak…Sedla si k baru a stále se usmívala. Věděla, že večer mají jen pro sebe. Jen pro ni a Billa.Usmívala se a ještě stíhala poslouchat vtipy od milého číšníka , ale pak…Nějaká dívka si s ní chtěla promluvit.Proč jen byla tak naivní a důvěřivá ??Zavedla Hellen do nějaké temné uličky a pak se k nim přihnali nějací kluci…A ta dívka se smála…Smála se, když ji do krve bili…A potom….Potom už jen ležela v nemocnici…Bill nevěděl, co se přesně stalo..Našel ji o dvě hodiny později těžce zraněnou ležet na zemi…Na rukou měla vyřezáno : "Miluji tě Bille a nenechám si tě vzít.."jaký maniak tohle mohl udělat ?Pomyslel si, ale byl zklamán, když mu došlo, že po něm tolik dívčích srdcí tak touží, že by byly schopné to udělat…¨
Teď seděl v tom přesvětleném pokoji a pevně ji držel za ruku…Byla tak pobledlá…Kde byla její krása ..? Skrývala se pod jizvami…Šrámy..Modřinami…A její bledá tvář nyní skrývala tolik myšlenek, vzpomínek, tajemství…Mluvil na ni, volal, byl zoufalý…Ale ona ho nemohla slyšet..nemohla slyšet jeho nářky…Vzlyky… "Proč jste mi to udělali ?!?!"vstal ze židle a odkopl ji stranou. Ten náhlý výlev zloby mu ale nepomohl…Sesunul se pomalu k zemi a začal plakat…Znovu..A znovu…Jakoby se pro něj zastavil čas…Jen ošklivá časová díra, do které spadl..Nemohl z ní ven…Předtím chtěl, aby se probudila, aby žila, ale teď ? Bylo mu to jedno..Chtěl hlavně, aby to už skončilo…Aby byl konec tomu zármutku a nevyjasněných otázek…Chtěl začít křičet !Volat !! Zachraň mě !!Ale nebyl tu nikdo, kdo by ho zachránil…Kde byli jeho přátele..? Ale měl nějaké..?Kdo byl jeho přítel ?Jeho bratr, jeho kapela, rodina, možná Andreas ale jinak ?? Už nepoznal přátele…Byli to většinou jen lidé, kteří se chtěli dotknout jeho "hvězdy" než vyhasne, chtěli ho využít…Něco z něj získat…Možná, že měl tenkrát zůstat jen obyčejným vesnickým chlapcem…Měl hrát s kapelou jen v Německu, neměl se stát slavným, neměl být objeven..Možná…Jen spousta otázek..Ale mají smysl ?Nesmí zoufat..Musí tu být pro ni….Byla mezi životem a smrtí..On pro ni nemohl nic udělat. Byla to jen otázka hodin, kdy se její stav přikloní buď k životu, nebo….K bráně někam dál…Ne, nezemřela by..Jen by šla někam jinam…Už nevěděl, co víc dělat. Ztrácel se v těch myšlenkách, pocitech a svaloval na sebe všechnu vinu…Všechnu vinu za to, co se jí stalo přisuzoval jen sobě. Že to bylo kvůli slávě ? Ano, ale to on ji chtěl a nyní za ni musel pykat….Ta vrtkavá dáma, která si říká sláva ? Kdo o ni vlastně ve skutečnosti stojí ?? jen sobci..jen sobci chtějí raději slávu nežli lásku, krásu….Krásu života. A on to věděl. Uvědomoval si, jak moc je sobecký. Chtěl vstát od její postele, ale najednou se něco stalo. Otevřela oči… "Hellen ?? Hellen..Lásko.."sedl si k ní a stiskl jí pevně ruku. "Bille…Já…Vím, že umírám…Ale..Prosím tě..Slib mi…."odkašlala se a znovu spustila tím tak tichým hláskem. "Slib mi, že nikdy nenecháš hudby…Nikdy.." "Ale já..Hellen.." "Slib mi to..Prosím…"Dívala se na něj a přitom tak potichu, sotva aby to slyšel pronesla ta slova.
"Dobře..Slibuju ti to. Miluju tě.."pohladil ji po tváři a pak políbil na čelo, ale pak….. "Taky tě miluju, Bille…Já…"už nedořekla tu větu. Její hlava tvrdě dopadla na bíle povlečený polštář…
"Doktore !!Doktore !!!!"Bill začal hystericky křičet a pak….Jen dlouhá, černá, tmavá cesta po které šel. "Měli bychom ho vzbudit."někdo vedle něj mluvil. "Tome ??Mami ??"hledal kolem sebe své nejbližší. "Ano, Bille ?"jeho bratr šel až k němu a díval se mu zpříma do očí. "Ona je…"jeho bratr jen smutně přikývl. "Ne…Ne !!!!To se nemělo stát !!je to kvůli mně !!!" "Ale ty za to přece nemůžeš, Bille…"řekla mu jeho matka a pevně ho objala. Ale on teď nechtěl nic slyšet.Vytrhl se jí ze sevření a pak rychle utekl pryč z nemocnice…Plakal..Plakal tak, že se to nedalo vydržet,….Utekl na jediné místo, kde mohl být klidný..Místo, kam spolu chodili…jejich úkryt….Sedl si na pohovku a se slzami v očích přemýšlel..Co bude dělat ??Slíbil jí to…Slíbil, že nenechá hudby…Nemohl slib, který jí dal porušit….Zhroutil se. Všechno kolem mu jí připomínalo a on nevěděl, jak bez ní bude žít…Nevěděl nic…O dva týdny později bylo všechno pořád stejné..Ale ne, nebylo…Bill chodil na zkoušky…Na koncerty..Ale nebyl to ten stejný, Šťastný Bill…Už nikdy…Musel to udělat…I přes slib, který jí dal, to musel udělat. Ještě ten den veřejně prohlásil odchod sebe sama ze skupiny…Rozpadli se…Nemohl dál snášet pocit toho, že všechno v jeho životě rozvrátila jeho touha, stát se někým… "Lepším"….Jeho touha po slávě..Po oblíbenosti…Nemohl dál…Nemohl dál bez ní…Odešel z pódia a naposledy se loučil se všemi kolem….Jeho sláva skončila..Ne jeho oblíbenost, ale všechen ten děs kolem se utlumil….Ještě ten den odešel…Navždy….Nemohl věčně poslouchat dění kolem a chtěl být s ní…Odešel…Nechal za sebou jen tlustou čáru….Šel pryč..Daleko do lesa…Tam, kam chodíval se svou jedinou spřízněnou duší…Měl s sebou jen dvě věci….Starou žiletku a klíč…Snad klíč od domu…Ale pro něj to byl klíč někam dál.Dál za ní…Udělal to…Jen spousta nářku kolem, ale na to už nemyslel…Zase se projevila jeho sobeckost…Chtěl dobro jen pro sebe….Jen být s ní….Bylo mu jedno, kolik lidí za něj bude plakat..Na to nemyslel…jen bláznovský úsměv na jeho rtech, když umíral…Sám ?? Ne,..Jen daleko ode všech…Kromě Hellen…Ta byla s ním…
(Love.Keatty, tokio-hotel-web)

Chtěl jen být s ní

30. září 2006 v 11:39 | simone
Seděla v rohu místnosti a jen se nepřítomně dívala ven z okna.Venku pršelo.Každá jedna kapka jí nyní v absolutním tichu zněla jako tisíce bubnů.Dlaždičky na zemi byly chladné. Byla jí zima, klepala se , ale dál pozorovala ten déšť a stromy, které se pohupovaly v divokém bouřlivém rytmu.Každé místečko na jejím těle se klepalo zimou a snad i strachem…Všude jen chlad a v hlavě jí ještě zněly nářky.Nářky lidí…Najednou uslyšela zvuk. Zvuk někoho…Otočila se, ale nikdo tam nebyl.Vstala a rozhlížela se po místnosti…Byla ve staré, ušmudlané koupelně.Už roky v tom domě nikdo nebyl.Měla strach, zrychlil se jí tep a bylo čím dál více slyšet její hluboké a těžké výdechy.Byla to dívka…Jindy snad šťastná, ale její krása se nyní ztrácela pod zesinalým obličejem a zvlhlými dlouhými vlasy, které se jí omotávaly kolem ramen jako trnité stonky růží…Její rty byly vybledlé, až namodralé a oči dávno ztratily tu jiskru mladé krásy, která v nich byla.Stála na místě a pozorovala vanu na druhé straně koupelny. Šla k ní, ale najednou se odvrátila k umyvadlu…Proč se vyhnula vaně ??Proč se vyhýbala tomu místu ??
Šla k umyvadlu.Nad ním viselo staré, polorozbité zrcadlo. Nyní už ho nezdobilo pozlacené lemování ale jen vrstvy prachu…Postavila se a zpříma se dívala na ten obraz něčeho starého, ale přesto zanechávajícího si krásu.Jedním rázným pohybem bledé ruky setřela prach ze zrcadla.
Lekla se…Viděla v něm odraz…Ne její….Z vany vystupoval odraz člověka…Mladého chlapce…
Otočila se směrem k němu, ale nikoho neviděla.Dále se věnovala pozorování zrcadla, ale ten odraz se vrátil zpět…Stále tam byl…Odraz v zrcadle.. "Nech mě být!!"vykřikla ta dívka a běžela zpět do rohu místnosti. Schoulila se na zem…Obepnula si ruce kolem kolen a zavřela oči.. jen si v duchu promítala tu větu : "Nech mě být…Nech mě být..Nech mě být…"nikdo tam nebyl a přesto jí trápil pocit toho, že jí někdo pozoruje…Ruce se jí klepaly.Měla na sobě jen tenkou košili, která byla stejně provlhlá a už neposkytovala žádný hřejivý pocit její nositelce.Natáhla ruce před sebe a prohlížela si je…Byly bledé a celé zjizvené…Jaký nástroj to udělal ??Proč ničila svoji krásu…?Vstala..V hlavě pořád slyšela nářky..Nic ji nedokázalo vytáhnout z toho potemnělého světa.Šla k oknu…Otevřela ho..Zvedla nohu a chtěla vylézt na rám…Bylo dost velké..Mohla skočit, ale…Neudělala to.Něco ji zastavilo.Snad se bála ??Nikdo to nevěděl…Něco uviděla…Zase ten odraz…Ne..Stín…Stín mladého chlapce…Měl černé, husté vlasy a hnědé oči..Ale pod nimi kruhy…Byl celý bílý a vypadal jako kdyby vylezl z řeky….Urousaný…Rozcuchaný…Provlhlý… Znala ho..Nejspíš jí byl blízký.Proč ji pronásledoval ?Milovala ho ? Těžko říct…"Nech mě být !!!"vykřikla dívka a zavřela okno.
Už to nemohla vydržet…Musela tam jít…Přiblížila se k vaně…..Najednou viděla na svých rukou krev….Byly celé od krve..Jen černě nalakované nehty zářily v té temnotě, která byla přesto tak jasná…Podívala se na zem…Ležel tam nůž…Obyčejný kuchyňský nůž…..Celý od krve….Vzala ho za rukojeť a se zalíbením si ho prohlížela…Něco jí táhlo blíže k vaně….Podívala se tam….Leželo tam tělo toho chlapce…To on jí volal skrz stíny a odrazy v zrcadle…Nahnula se přes okraj vany, ale naposledy se ještě otočila k zrcadlu…Zahlédla jen ruce, které se jí omotávaly kolem pasu…Jeho ruce…Stáhly ji do vany napuštěné vodou….Jen posledních pár vzdechů….Byla mrtvá…Utopil ji….Proč ? To ona ho zabila kuchyňským nožem… Co se vlastně stalo ?? Milovala, ale pochybovala o tom, zda on k ní cítí to samé…Už dříve si ubližovala, ale tentokrát to bylo jiné..Ten hrozný příliv emocí…Chtěla si zase ublížit…Nenašla nic v tomhle domě, kromě starého kuchyňského nože…Byly na něm náznaky rzi, ale to jí nevadilo…Poznala Billa už dávno, ale bála se , že pro něj bude jen bezvýznamná…Jen jedna z tisíce…Našel ji s nožem v ruce…Chtěl jí zastavit a ona sekla …Ale ne do své ruky, nýbrž tam, kde se nacházel Billův pas…Okamžitě se jeho černé tričko promáčelo krví…
Snad ani nechtěla, možná….Že chtěla bodnout sebe…Kolik hodin uplynulo….Snad se trápila jen chvíli…Ale pro ni to bylo jako dny…Nespočitatelné množství hodin….Chtěl ji jen zachránit…Nechtěl, aby odešla…Ale ona ho zabila…Bodla ho a on spadl přes okraj vany…Jen malé množství vody vyšplouchlo ven ….On se pro ni ale vrátil…čekala na něj…Věděla to…Proto neskočila…Chtěla odejít s ním…Když umírala jen poslední bláznovský úsměv zaplavil její tvář…Byla s ním…Snad to tak chtěl…Kdo ví…Možná je objeví…Budou si myslet, že se zabili spolu….Proč ?Jen vy to víte…A oni dva….
(Love.Keatty, tokio-hotel-web)
 
 

Reklama